Fanoušci na album, které se v obchodech objeví 9. května, čekali poměrně dlouho. Vznikalo rychle, ale nakonec se zpozdilo i kvůli zlomenému rameni, se kterým se Zagorová loni vrátila ze Slovenska.
Proč to trvalo tak dlouho?
Přípravy byly rychlé, spíš jsem desku dlouho odkládala. Až teď se mi zdálo, že je čas to album vydat. Najednou se totiž objevily písničky, které mne zaujaly. Já jsem fatalistka a v létě jsem si tak plavala v Malaze a slyšela nějaké francouzské šansony, které jsem měla na cédéčku, a strašně mě zaujaly. Hned mě napadlo, že bych je chtěla udělat v češtině, ale že si k nim musím sama napsat text. Vrátila jsem se do Prahy a najednou se už rozkřiklo, že chystám desku.
A začali se vám ozývat autoři?
Kromě těch mých stálých i pár lidí, od kterých bych to vůbec nečekala. Udělalo mi to velkou radost a vzešla z toho třeba píseň Blériot.
Obal alba Vyznání
Napsali ji pro vás Márdi a Jura Hradil, tedy muzikanti z kapel, které jsou generačně i stylově jinde. Jak jste se k nim dostala?
Poslouchala jsem poslední desku Vaška Neckáře, která úžasně drží pohromadě a je strašně zvláštní, protože pro něj je typická i netypická. Je jiná způsobem, který se mi líbil, tak jsem zpovzdáli přes Supraphon naťukla, jestli by její autoři neměli i písničku pro mne. Jestli by je to zajímalo. Nakonec jsem dostala tři písně, ale vybrala si jen jednu. Věděla jsem, že ta deska by toho víc neunesla.
Proč jste vybrala zrovna Blériot?
Vždycky písničky poslouchám a říkám si, jestli k sobě jdou v rámci desky. Blériot byl navíc hotový nejdřív a byl mi od začátku blízký. A to musí být každá věc, do které se pustím. Jakmile si nejsem schopna udělat názor, jdu od toho. Někdo řekne, že bych to mohla brát jako výzvu. Ale já své cédéčko nechci brát jako výzvu, já nechci experimentovat, já si ho chci prostě sama užít. Chci, aby to pro mne byla příjemná práce.
Bylo to stejně i v případě skladby od Radka Bangy, tedy Gipsyho?
Ta se mi líbila zrovna tak. Je úplně z jiného těsta, ale má v sobě jakousi úžasnou vnitřní čistotu. Je mi blízká tím, že působí obyčejně, ale přitom je nesmírně pěvecky těžká. Jiný autor by napsal linku, kde jsou čtyři noty, ale Banga jich napíše dvanáct. Je to jeho zvláštní a velmi silná romantika.
Říkáte, že písničky vybíráte pudově. Jak je to s texty?
Taky tak. Když si poslechnu skladbu, která je potřebuje, hned mě napadne, o čem by měla být. Na Vyznání jsem napsala tři texty a jejich tématem je - jak jinak - láska. Tu totiž najdete ve všem. Mám docela ráda hranici kýče a snažím se na ní balancovat. Jsou to drobnosti. Třeba kdybych v první písni zpívala Mám tě ráda, tak už bych to já sama se svým vkusem nepřežila. Proto jsem z toho udělala Mít tě ráda. Infinitiv mi přišel chytřejší.
Vaše texty nejsou zrovna plné radosti. Proč?
Napsala jsem dohromady zhruba osmdesát textů a zjistila jsem, že nejlépe se píše o nešťastných láskách. Člověk má tendenci obvykle smutné věci z hlavy vytěsnit a někam je uložit. A pak tam pro ně stačí sáhnout a napsat text. Na nové desce se to týká třeba písničky Už nemám křídla. Je o opuštěné ženské, která má sice nalomená křídla, ale naději, že to zkusí znova. Chtěla jsem dokonce, aby se tak jmenovala celá deska, ale to by nešlo, to by musela být moc smutná. Já už taková prostě jsem, melancholická.
Dodržovala jste při nahrávání nějaký zvláštní rituál?
Stejný jako už asi posledních čtyřicet let. Vždycky si rozpustím tabletu kalcia, na frekvenci vezmu pivo a vodu a to smíchám dohromady. Vím, že to zní hrozně, to pivo je navíc teplé, ale už jsem na to naučila několik zpěváků.
Jaký to má efekt a jak jste k tomu dospěla?
Když namáháte hlasivky, tvoří se hleny. A když se toho napijete, tak nemusíte odchrchlávat. A kalcium je zase zjemní. Možná nic z toho doopravdy nepomáhá, ale já si na to zkrátka zvykla a cítím se jistěji. Co se týče chuti, není to moc dobré, ale je to moc fajn.
Nakolik se nový materiál promítne do vašich koncertů?
Všechno hrát určitě nebudu, to by měl koncert čtyři hodiny, protože lidi vás z pódia stejně nepustí, dokud nezahrajete ty svoje šlágry, na které jdou. Ale zvláštní turné k desce nechystám. Přemýšlím o jednom speciálním vystoupení, ale to určitě nemůžu udělat letos. Já si totiž loni zlomila rameno a už takhle mám na letošek dvě velké Lucerny, což jsou vždycky úžasné koncerty.
