RECENZE: Pozor na žvatlání. Nostalgie mocnému hlasu Mariah Carey sluší

Sice je nová deska americké zpěvačky Mariah Carey bez překvapení, sázka na velké popové balady tentokrát vyšla. Své pocty se na albu Me. I Am Mariah... The Elusive Chanteuse dočkal i hiphopový Wu Tang Clan.

Zpěvačka Mariah Carey pózuje na obalu nového alba Me. I Am Mariah... The Elusive Chanteuse | foto: PR

Čtrnácté album Mariah Carey pojmenované poněkud krkolomně Me. I Am Mariah... The Elusive Chanteuse vznikalo na současné popové poměry celkem dlouho a poctivě.

Natáčení zabralo přes tři roky a několikrát odložená deska přitom posluchačům nepřináší žádné velké překvapení. Pro fanoušky zvučného hlasu "nepolapitelné barové zpěvačky", jak se na desce bůhvíproč tituluje, naštěstí.

Silný otvírák

Když pomineme album vánočních koled, před pěti lety byla Mariah Carey na desce Memoirs of an Imperfect Angel i se svým velkým hlasem a rozsahem přece jen trochu ztracená v málo výrazných písničkách, které přes pár pochvalných recenzí nakonec prošuměly.

Na novince tehdejší pocity, že dnes točí už jen prostě "slušné" desky, boří hned otvírací písní Cry. V dojemné pianové baladě s pomalou, ale jistou gradací ke strhujícímu finále Carey předvádí všechno, čím se ve zpěvu proslavila. Úvodní velké popové číslo přitom není na desce, která se vlastně docela příjemně vyhýbá experimentům a snaze znít za každou cenu současně, osamocené.

Me. I Am Mariah... The Elusive Chanteuse

75 %

Mariah Carey

Mariah Carey se pod producentským dohledem ostříleného Jermaina Dupriho prostě drží toho, co umí nejlépe. Většinu desky proto naplňují balady středního a pomalého tempa, ve kterých bez všech současných studiových triků, ladiček a laciných i drahých efektů předvádí pěveckou akrobacii po oktávách, která přitom není samoúčelná.

Ne že by ji přitom hned několikrát nevcucla cukernatá bažina obecných a v podobných verzích už stokrát slyšených "písniček o lásce". Mariah Carey se coby poměrně čerstvá matka dvojčat nevyhnula ani tomu nejhoršímu, co může umělec udělat, když svoje ratolesti nechala "roztomile žvatlat" do písničky Supernatural. Tu navíc uzavírá ten nejsprostší baladický trik, nechvalně známý jako "zvedačka". Ale celek, který textově, hudebně, aranžérsky i výběrem doprovodných nástrojů spojuje silný pocit nostalgie po muzikantských časech, to ustojí.

Obal nového alba zpěvačky Mariah Carey

Make It Look Good zní, jako by ji skládal i nahrával Stevie Wonder někdy v osmdesátých letech, probublávání harf, euforické kytary i vokály v You Don’t Know What to Do působí jako retro výprava na diskotéky konce sedmdesátých let.

Velký hlas

Mariah Carey je však stále nezpochybnitelnou hvězdou, hlavně co se týče popových r’n’b čísel šmrnclých soulem či hip hopem. Výrazný je v tomto ohledu zejména duet Dedicated, ke kterému přizvala rapera Nase a v němž společně vysekli nečekanou poklonu ikonické hiphopové smečce Wu Tang Clan.

I když by desce Me. I Am Mariah... The Elusive Chanteuse prospělo škrtání z patnácti písniček na deset, pro tyhle momenty je i tak docela radost ji poslouchat. Velkých ženských popových hlasů už totiž moc nezbývá.