Interpretací skladeb, jejich aranžemi ani názvem Bílé vánoce, který už měl před třiceti lety jeden z hostů - Karel Gott, nepřekvapuje. Lucie Bílá zkrátka zachovala profesionalitu.
Podepsal se na tom i muzikantský tým, kterým se obklopila. Šéf zpěvaččiny doprovodné kapely Petr Malásek k hudební produkci přistoupil velkoryse - na albu hrají symfonici a zpívá velký chlapecký sbor Boni Pueri. Sama Bílá pro jednou téměř úplně zapomněla na hrubou polohu svého hlasu. Zbytečně na něj netlačí, naopak nechává vyznít jemnější odstíny. To je vzhledem k materiálu, ze kterého album poskládala, případné.
Nejsou tu jen koledy
Ve výběru se přitom zdaleka nedržela jen koled. Deska sice začíná Tichou nocí, ale dál jsou tu liturgické písně v latině (podáním vyniká především Schubertova Ave Maria), a hlavně anglické tradiční vánoční skladby, z nichž většinu počeštil Pavel Vrba.
Ne vždy to šlo hladce. Pasáže o tom, že "rybí dny jsou sečtené" a "dárky smývaj' svědomí", však nepřevažují. A snahu nenahrávat pouze miliontou verzi notoricky známých a obehraných písniček, je třeba ocenit. Přestože lze pochybovat o tom, že by třeba refrénový slogan "Vánoce jsou zábava" měl velkou šanci zlidovět.
Sympaticky pojaté jsou konečně i verze vánočních evergreenů. I když Purpura v duetu s Martou Kubišovou sama o sobě oproti originálu Suchého a Šlitra působí trochu unaveně, do kontextu celé nahrávky zapadá dobře a nabízí na písničku svěží pohled.
Z tohoto úhlu jsou pak největším úletem desky závěrečné Rolničky, rozhýbané v latinských rytmech, které by dobře zapadly mezi jazzové verze koled, jež v 90. letech zaranžoval Milan Svoboda. Ani při takovém kroku stranou však bílé album Lucie Bílé neztrácí auru jisté důstojnosti. Při předávkování poslechem během vánočních nákupů vás z téhle desky hlava bolet nezačne.
Hodnocení MF DNES: 70 %
