Zdálo se, že sobotní program začne poklidně: na jediné kryté scéně, v sále Auditori Rockdelux, dávala už odpoledne akustický koncert Patti Smith, jež zaznamenala večer předtím obrovský sukces na hlavní scéně s živým provedením alba Horses (více zde). Akustické vystoupení bylo avizováno jako mix koncertu a mluveného slova, dalo se tedy čekat, že zpěvačka a básnířka svoje dvě role vyváží.
Primavera Sound 2015: Patti Smith (akustické vystoupení)
Nakonec zjevně energicky nakopnutá Patti Smith omezila mluvené slovo na uvádění písniček a jejich věnování mrtvým (Amy Winehouse, Lou Reed) i živým (svému vnukovi). Začalo se Dancing Barefoot, první asi půlhodinu vydrželo publikum sedět způsobně v sedačkách, ale Because The Night už prostě „neusedělo“, horní řady naběhly pod pódium a celé hlediště se změnilo ve spontánní kotel. Skvělý zážitek, s Patti Smith ve dvou dnech už druhý.
Primavera Sound 2015: The Ghost of a Saber Tooth Tiger (Sean Lennon)
Program pod širým nebem pro leckoho zahájil asi na hlavní scéně v podvečer syn Johna Lennona Sean se svojí kapelou šíleného názvu The Ghost Of A Saber Tooth Tiger. Ačkoli programová brožura (jako každý rok mimochodem příkladně vyvedená, v podstatě určená pro archivaci v knihovně) hovořila o „klasických prvcích bez vyjetých retro kolejí“, odehráli zcela čistokrevný revival psychedelie druhé půle 60. let. Tatínek by měl asi radost. I když - kdo ví...?
Primavera Sound 2015: Tori Amos
Jedinou, ovšem už s dlouhým předstihem avizovanou změnou původního programu bylo bohužel zrušené vystoupení skupiny Eels a jeho nahrazení blokem písničkářky Tori Amos. Což se mohlo zdát jako alespoň co do ohlasu plnocenná náhrada. Ale zpěvačka vystoupila zcela sólo, doprovázela se jen na klavír, elektrické klávesy a v některých písních měla připravené elektronické smyčky, a pod jedním z největších pódií v tomto klubovém „posazu“ udržela jen ty nejvěrnější fanoušky.
Spousta z nich se asi přesunula na druhý konec areálu, kde divočili Foxygen, další mladá a v podstatě revivalizující parta, která tentokrát křísí hlavně odkaz glam rocku. A upřímně řečeno, šlo o jedno z nejhorších vystoupení celé Primavery. Extrovertní (a zjevně „nabuzený“) zpěvák byl spíš parodií stylu, téměř nezpíval, jen se kroutil na pódiu i pod ním, okolo něj statická kapela, která jen „odehrávala“ v podstatě neinvenční písničky. Nuda.
Primavera Sound 2015: Einstürzende Neubauten (Blixa Bargeld)
Úplně jiný dojem zanechali miláčkové barcelonských pořadatelů Einstürzende Neubauten. Program, sestavený vesměs z pomalých a relativně tichých písní, pověstný industriální sound a chlad, který vyzařoval ze všech muzikantů s výjimkou basisty Alexandera Hackeho. Démonický zpěvák Blixa Bargeld, nehnutě provádějící občas až nečekané hlasové extravagance, ovšem co do chladu a přezíravosti Hackeho bohatě zastal. I tak se ale jednalo o jeden z klíčových bloků sobotní noci.
Středobodem večera pro většinu návštěvníků, kterých do areálu přišlo patrně nejvíc za celé tři dny festivalu, byly bloky dvou amerických „kytarovek“: The Strokes a Interpol. Zatímco první skutečně ukázali, že jejich síla tkví v alespoň relativní originalitě, ataku posluchačů a dobře postavených písničkách, druzí vlastně předvedli pravý opak. Včetně jakési zaumné odtažitosti, bez níž by jim člověk asi odpustil i to, že „ani nota není jejich vlastní“.
Primavera Sound 2015: Les Ambassadeurs (Salif Keita)
Zajímavým vybočením programu, ale to je na Primaveře obvyklé, bylo vystoupení obnovených legend malijské hudby Les Ambassadeurs v čele se slavným zpěvákem Salifem Keitou (jehož uvidíme zanedlouho v jeho sólovém projektu jako jednu z hlavních hvězd festivalu Respect v Praze). Svým mixem elektrifikované houpavé hudby své lokality s příměsí latinských rytmů i prvků jazzu, rocku, soulu a popu roztancovali početné hlediště lidí, kteří jinak o world music patrně nezavadí.
Pro většinu návštěvníků úplnou tečkou za letošní Primaverou byl koncert klasiků britské elektroniky Underworld, kteří odehráli svoje klasické album dubnobasswithmyheadman, staré už jedenadvacet let. Bylo zjevné, že tahle hudba působí zejména na pamětníky, ti ale zároveň už asi po třech dnech byli hudby přesyceni a že by se konala bůhvíjaká „party“ pod širým nebem, o tom mluvit nelze. Konec festivalu to byl nicméně důstojný.
