Stěží byste našli více kapel, které dnes hrají de facto extrémní muziku, hlásí se k metalovému žánru a přitom sklízejí ze všech stran uznání a ovace.
Kvarteto kalifornských Američanů s arménskými předky si ovšem všechny získalo hudbou nesmírně energickou, snad až surovou, ale zároveň zábavnou a plnou nadhledu.
Po slibném debutu a úžasném druhém albu Toxicity (2001), kterého se prodalo na šest milionů kopií následovalo ještě narychlo vydané CD Steal This Album, které nabízelo údajně "béčkový" materiál zbylý z nahrávání řadovek (ovšem bez zřetelných kvalitativních ústupků).
Následovala tříletá odmlka, kterou letos konečně utíná lačně očekávané dvojalbum Mezmerize/Hypnotize. První díl je již na světě, druhá polovina má vyjít na podzim.
V čem že spočívá v úvodu avizované překvapení? Hudba S.O.A.D., jež vždy vynikala psychotickou výbušností, byla bláznivě nevypočitatelná a nespoustaná, se najednou zklidňuje. Novinka se zdá spořádanější a tak trochu uhlazenější.
Ovšem nějaký výrazný údiv není na místě. Jednak není nic nelogického na zjištění, že kapela dospívá (zvláště v případě tak vynalézavých muzikantů) a vyvíjí se k sofistikovanějším výrazovým formám.
No a také nezapomínejme, že album je "spořádanější a klidnější" jen relativně, v kontextu kapely, tudíž stále nadpozemsky pestré, barvité a hravé ve srovnání s většinou ostatní produkce.
Jurodivá směs hard coru, folklorních zakavkazských nálad, klasického thrash metalu, punku, ale i funky (a tentokrát poprvé i špetky elektronických zvuků) téměř popírá fyzikální zákony.
Je to i po jistém zklidnění pořád parádní nářez (občas jak od starých Slayer), současně je to strhujícím způsobem chytlavé a zpěvné v téměř popovém slova smyslu, je to úžasným způsobem muzikantsky inteligentní, ale zároveň i přirozeně odlehčené (jak od hračičků formátu Franka Zappy či Mr. Bungle).
Slabá místa nejsou. Vše báječně zapadá do mozaiky, která vlastně není žádná mozaika, protože mezi všemi těmi přísadami (jakkoliv odlišnými a zdánlivě mnohdy protikladnými) jednoduše nenajdete žádné švy a umělé spoje.
Neodpustitelné by bylo opomenout texty, tradičně vybízející k zamyšlení a ostře zacílené na palčivé sociální a politické otázky.
Rozebírat System Of A Down je jako řešit kvadraturu kruhu. Svádí to najust se zapřít a nepřizvukovat tak ochotně všeobecnému "povinnému" nadšení. Jenže tuhle skupinu jednoduše nelze nepochválit.
System Of A Down - Mezmerize
Sony BMG, délka CD 36:13
