V Česku navíc není Kožená příliš častým hostem. Žije v Berlíně se svým britským manželem, šéfdirigentem Berlínských filharmoniků sirem Simonem Rattlem, a dvěma syny: Jonášem, jemuž budou na jaře čtyři roky, a Milošem, který se narodil loni v létě.
Její pracovní diář je plný na roky dopředu, ale loni na podzim se v něm našlo místo i pro české publikum. Měla recitál na Pražském hradě a v prosinci zpívala v pražském Rudolfinu pod taktovkou sira Charlese Mackerrase part Julietty ve stejnojmenné opeře Bohuslava Martinů.
Před vánočními svátky ještě zajela do rodného Brna, kde představila nový filmový dokument, který diváci mohli vidět o Vánocích v České televizi. V těchto dnech už se připravuje na svůj debut v roli Oktaviána v Růžovém kavalírovi, který ji zanedlouho čeká v Berlíně.
Jaké pocity máte, když se vracíte do Brna? Je to ještě váš domov?
Brno zůstává mým rodným městem, k němuž se váže spousta zážitků z dětství. Takže mé pocity vůči němu jsou sentimentální, pořád tu cítím své kořeny, i když domov teď už mám v Berlíně. Tam je dům, kde bydlím, tam je moje rodina. Kdybych však měla sama sebe někam zařadit, tak vždycky do Brna.
MAGDALENA KOŽENÁ - LASCIA CH'IO PIANGA
(Georg Friedrich Händel: Rinaldo, režie: Ondřej Havelka)
Váš syn Jonáš to už pravděpodobně cítí jinak...
Jezdí všude se mnou, tudíž je doma hlavně po hotelích. Myslím, že si vytvořil dojem, že po světě vlastníme strašnou spoustu domečků. Letos v létě jsme se přestěhovali z bytu do vlastního domu a Jonášek se pořád ptá, kdy ještě budeme bydlet v tom starém. Zatím nevím, jestli vnímá, že má někde svůj domov. Teď už asi víc, protože je starší, začal chodit do školky, takže si uvědomuje, že někam letíme nebo jedeme a zase se vracíme. Domovem pro něj asi bude Berlín.
Žijete v mnohojazyčném prostředí. Jakou řečí asi jednou budou mluvit vaše děti?
Doma hovoříme anglicky, ale s Jonáškem důsledně mluvím česky. Samozřejmě uvidíme, jaké to bude, až začne chodit do školy. Vím totiž od jiných lidí, že když jsou děti malé, tak ochotně mluví, ale pak přijde chvíle, kdy sice rozumějí, ale přestanou komunikovat, nechtějí v češtině odpovídat. Navíc jsem zvědavá, jakou řečí bude Jonášek mluvit se svým bráchou, tedy až brácha vyroste. Ale pořád mám ambice, že česky rozhodně mluvit bude.
Kožená uvedla Havelkův dokument o sobě
|
Magdalena Kožená se na skok zastavila v rodném městě. Světově uznávaná mezzosopranistka do Brna přijela na předpremiéru dokumentu Ondřeje Havelky, který Koženou zachycuje v netradičním světle.Jaké nové role máte před sebou a které byste si jednou chtěla zazpívat?
Rozhodně bych si moc přála dělat Sexta v Mozartově opeře La clemenza di Tito, protože i když jsem tuto roli natočila a zpívala koncertně, na jevišti jsem ji ještě neztvárnila. Ráda bych se někdy dostala i k Charlottě z Massenetova Werthera a pořád sním o Popelce od téhož autora, která se bohužel hraje velice málo, takže je to obtížné. Zatím je jisté, že mi do repertoáru přibude Lazuli z komické opery Emmanuela Chabriera L’étoile. Další novou rolí bude Händelův Ariodante, po kterém jsem toužila už dávno. Měla bych s ním vystoupit v pražském Národním divadle v roce 2011. O rok později budu na Salcburském festivalu poprvé zpívat Bizetovu Carmen. Bohužel nakonec nikoli s tenoristou Rolandem Villazónem, protože ten nehodlal absolvovat celý šestitýdenní zkouškový proces. Je to nesmírná škoda, protože Rolandův zpěv miluji, on je obrovský talent, pro roli Dona Josého by byl zcela jistě ideálním adeptem. Místo něj bude zpívat Jonas Kaufmann. Ale to
je také skvělý tenorista!
Čtěte v sobotní MF DNES
O opeře, cestování, výchově dětí a vysněných rolích hovoří mezzosopranistka Magdalena Kožená v rozhovoru pro sobotní vydání MF DNES.
