V jaké náladě Půlnoční rebel vznikal?
V jedné z nejdivočejších, jaké pamatuji. Bylo to těsně po revoluci, vládla velká euforie. Když jsme na desce pracovali, konala se demonstrace za rockové kluby, v níž jsme se angažovali já, Marek Gregor, Sáček a Ivo Zázvorka. Bylo to na Staroměstském náměstí dvacet čtyři hodin denně, dokud se neotevřel Bunkr a jiné kluby. Taky jsem byl v nemocnici se žloutenkou – no prostě hodně divoká doba a hektické natáčení. Některé texty jsem dopisoval až ve studiu. Lepilo se to na poslední chvíli, píseň Svět jsou bary na desce původně vůbec neměla být.
Přitom je tato předělávka Ramones dodnes váš největší hit. Jste v kontaktu s muzikanty, kteří Půlnočního rebela natáčeli?
Nedávno jsem se potkal s bubeníkem Ádou Vitáčkem, kytarista Johny Chaos hrál loni na našem výročním koncertě. Jediný, o kom nemám zprávy, je baskytarista Pavel Brož. Ani nevím, jestli je ještě pořád mezi námi. Ale jinak se vídáme.
Duší jste ryzí punker, ale hudebně jste si prošel několika stylovými proměnami. Street rock à la Guns N’Roses, svého času jste byl ponořený v taneční hudbě, působil jste jako DJ Mucho.
Jsem otevřený člověk. Nemám moc rád, když někdo poslouchá jen jeden styl a všechno ostatní je pro něj blbost. Když se mi něco líbí, poslouchám to bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí.
Které období Plexis bylo podle vás nejšťastnější? Ať už po hudební, nebo po lidské stránce?
Lidsky je to nejlepší teď. S kytaristou Dušanem Léblem a bubeníkem Martinem Švecem. V téhle sestavě hrajeme už pětadvacátý rok. Samozřejmě se občas pohádáme, ale šlape nám to skvěle. Jinak ale musím říct, že rád vzpomínám na všechna období. Každé mělo něco do sebe. Je to jako život. Taky nejste jenom nahoře, občas je sešup, ale pořád se jede dál.
Co chystáte s Plexis do budoucna?
Zkoušíme nový materiál, dodělávám texty.
Vaše texty byly vždycky otevřené, jak se říká „ze života“. Kde se vám nejlíp píše?
V hospodě. Moje texty jsou z devadesáti procent o tom, co jsem prožil. Jestli si to v tom někde najde, nebo nenajde, to už je jeho věc. Mám období, kdy jsem šťastnější, pak zase období, kdy mi není moc dobře. Tohle všechno tam je. Vždycky jsem se snažil vyhýbat se kazatelství nebo moralizování – musíš tohle a tamto nesmíš. Ať si každý dělá, co chce.
