Někde pod palcovou vrstvou make-upu se skrývá tvář zpěváka Briana Molka, který už má změnu z kluka s nevyjasněnou sexualitou v jednu z největších rockových sexuálních ikon současnosti za sebou.
Dneska se fotit nebude. „Bolí mě zuby, a když jsem se po obědě kouknul do zrcadla, zjistil jsem, že mám tuhle stranu tváře nateklou. Jen se podívejte,“ vysvětluje důvod.
Glamour znamená v angličtině kouzelný. O skupině Placebo se většinou píše jako o neo-glam-rocku. Už ve svých začátcích, někdy před devíti lety, začali pracovat s výrazovými prostředky, které se hudebním kritikům zdály navždy zalknuté patosem a levným leskem hudby 70. a 80. let.
Sexuální provokace, napudrované tváře, zpěvák převlečený za holčičku s perfektním kňouravým výrazem a hlasem jakoby napumpovaným heliem - kouzlo trojčlenné kapely, která umí v nejzákladnější rockové sestavě kytara - basa - bicí ovládnout pódium.
„Muzikanti jsou pro mě hrdinové. Ne pro jejich image, ale pro hudbu. Spousta lidí si myslí, že nám jde hlavně o mediální obraz a efekt, ale tak to není. Ziggy Stardust pro nás není modla. My nechceme nic vytvářet cíleně, jen abychom se lišili. Jsme to prostě my a děláme svou práci. Není to tak, že bych se jednou probudil, kouknul do zrcadla a zjistil, že jsem sexuální ikona,“ vysvětluje Molko teď, když jsou Placebo se svou čtvrtou deskou Sleeping With Ghosts v čelech prodejních hitparád po celé Evropě.
„Na první album jsme měli malý rozpočet, druhé bylo přeprodukované a třetí, které jsme dělali komplet sami, znělo naopak jako hodně drahé demo,“ objasňuje Molko, proč si rocková kapela vybrala za producenta čtvrté desky Jimma Abbisse, známého z oblasti elektronické hudby spoluprácí s DJ Shadowem.
„Fakt, že nahrávka nakonec nezní moc elektronicky, svědčí o její čistotě. Že naše rocková identita nebyla převálcována producentem a jeho velkými idejemi. Měli jsme písničky a měli jsme vize - Jim se prostě staral o výsledný zvuk,“ dodává.
Je ale ten masivní úspěch skutečně jen dílem výsledného zvuku? Molko sám tvrdí, že vůbec nejdůležitější jsou pro Placebo emoce a jejich pravdivost. „Jsem hodně citově založený a to se určitě promítá do naší hudby. Není to žádný druh útěku od reality. Eskapismus je to, co servíruje zábavní průmysl - chlapecké kapely a eurotechno jako Scooter. Zábavní průmysl funguje tak, abyste se opravdového života báli. Cílem umění je nastavovat mu zrcadlo, dozvědět se něco o lidských emocích, reflektovat. To všechno v sobě naše hudba určitě má,“ říká sebevědomě.
Díky pravdivým emocím a otevřenosti jsou prý Placebo na jedné vlně se svými fanoušky. Jako by až teď, když nechali ty největší úlety za sebou, všem docházelo, že tahle kapela má víc než návaly deprese, mediální spory s Manic Street Preachers, kouzlo velkých rockových hvězd a transvestitních sexuálních ikon rozebírajících v médiích chuť semene. Že mají dobrou hudbu.
Popravdě, možná za tím vším stojí účast v pro mnohé kultovním filmu Sametová Extáze, jenž pojednává o hledání sexuální identity (jak jinak) na pozadí éry glamrockového šílenství. Stěžejní téma téhle skupiny však prý prostě vychází z reality. „Myslím, že právě proto jsme se my tři potkali a máme spolu kapelu. Sexualitu si nemůžete vybrat, nemůžete se někde schovat a tajit, kdo doopravdy jste. Nevím, proč bychom o tom neměli v médiích mluvit,“ říká hrdý bisexuál Molko, který v nejnovějším singlu Bitter End vyzpívává svou depresi z talíře obrovského satelitu.
Pro ty, kteří v něm i po těch čtyřech deskách a ostříhaných vlasech pořád vidí romantického hrdinu, má jediný vzkaz: „Sledujte víc muziku a Star Trek.“
 Britská skupina Placebo. |
 Extravagatní zpěvák a kytarista Brian Molko, šéf kapely Placebo. |
 Extravagatní zpěvák a kytarista Brian Molko, šéf kapely Placebo. |
 Extravagatní zpěvák a kytarista Brian Molko, šéf kapely Placebo. |
 Extravagatní zpěvák a kytarista Brian Molko, šéf kapely Placebo. |
 Placebo: Sleeping With Ghosts. |
