První důvěrná setkání s Velehradem zažil olomoucký rodák Otmar Oliva koncem šedesátých let, kdy v nedalekém Uherském Hradišti studoval uměleckou průmyslovku. Místo ho nadchlo.
"Často jsem sedával na půdorysu velkomoravského kostelíku v Modré u Velehradu a obdivoval jsem to místo. Cítil jsem tady to, čemu se říká genius loci, jen jsem to tehdy ještě neuměl pojmenovat," vzpomíná. Tehdy ještě netušil, že zde jednou zakotví natrvalo.
Do Velehradu se Oliva přiženil
Ve Velehradě se nakonec usadil díky ženě Olze. "V Praze na akademii jsem potkal jednu krásnou dívku. A pak jsem zjistil, že její rodině patřilo před znárodněním pole, v jehož sousedství stál právě můj oblíbený velkomoravský kostelíček. Takže po akademii jsem se sem přiženil," říká Otmar Oliva.
Na studia v Uherském Hradišti hodně a rád vzpomíná. Právě tam totiž poznal svého největšího učitele, uherskohradišťského výtvarníka Vladislava Vaculku.
"Od něj jsem se naučil nejvíc. Tak to bývá. Byl mým prvním velkým učitelem, a první z učitelů, kterého člověk v životě potká, ho ovlivní nejvíce. Byl jsem lačný jeho zkušenosti i životní angažmá přijímat. Od něj jsem získal morální étos, způsob nazírání výtvarné kultury. To vše ale člověk pochopí až později," říká velehradský sochař.
Komunisté jej věznili kvůli Chartě 77
Začátky neměl Otmar Oliva vůbec lehké. Start jeho umělecké dráhy přibrzdili komunisté, kteří jej uvěznili za šíření materiálů Charty 77. Vězení jej však nezlomilo, naopak jeho víru upevnilo.
Po propuštění z komunistického kriminálu založil přímo ve dvoře domu, kde žil, kovoliteckou dílnu, kterou pojmenoval Spojené velehradské slévárny. "Po návratu z vězení mi zakázali tehdejší mocní odlévat sochy v uherskohradišťském Mesitu, a tak jsme si s přítelem Mirkem Vochtou založili vlastní slévárnu. Vyhodili jsme slepice, co na dvorku byly, a udělali jsme dílnu. Takže paradoxně díky bolševikovi jsem se stal soběstačným," vypráví.
Jeho dílna funguje dodnes a vznikají v ní neobyčejné umělecké skvosty. Snad nejvýznamnějším dílem, které zde Otmar Oliva vytvořil, je soubor liturgických předmětů pro osobní kapli papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu.
S páterem Tomášem Špidlíkem, který měl na starosti teologickou koncepci tohoto díla, vložil do oltáře hlínu z Velehradu. Kousek tohoto poutního místa je tak teď přímo na svatých místech v Římě.
Olivovi pomáhá spousta kamarádů
Moravské kořeny se v rukopisu, který Otmar Oliva zanechal ve vatikánské kapli, projevují ještě výrazněji. Pokaždé, když Jan Pavel II. usedne na trůn v kapli, dotýká se pravicí reliéfu velkomoravského kříže, věrné repliky kříže, který archeologové nalezli ve Starém Městě.
Otmar Oliva zdůrazňuje, že vybavení kaple, stejně jako všechny další práce, které v jeho litecké dílně vznikají, nejsou jen jeho dílem. "Je to také dílo mých kamarádů, kteří mi už po léta chodí s odléváním pomáhat. Když jsem instaloval plastiky ve vatikánské kapli, tak jsem k nim pociťoval hlubokou vděčnost.
Jsme v tom díle všichni jakoby vliti. Není to dílo mé osobní, je to dílo kolektivní v tom nejlepším slova smyslu. Proto jsem rád, že sem za mnou mí přátelé chodí a dlouhé měsíce dopředu se na odlévání těší. Mně kdysi změnila svět jedna soška, kterou mně nechal můj učitel odlít. Ano, člověka ten prožitek změní. Takové jsou ty naše velehradské slévárny," zamýšlí se umělec.
Oliva se podílel i na kostele ve Slovinsku
Dalším životním dílem, srovnatelným s papežovou kaplí, je pro Otmara Olivu interiér kostela Panny Marie Matky církve ve slovinském Mariboru, který vytváří spolu s dalším moravským tvůrcem, malířem, autorem vitráží Janem Jemelkou.
"Je to opravdu práce na celý život. Výzdobu tohoto kostela budu dělat až do smrti," říká Otmar Oliva s pokorou renesančního mistra.
A tato všechna díla vznikají právě na Velehradě, místě, které v hluboké minulosti tak významně ovlivnilo naši kulturu. Místě, kam před mnoha staletími vedla cesta věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
"Byl to obrovský čin, pro který nenacházím srovnání. Svatý Cyril a Metoděj se zvedli, opustili civilizaci, odešli někam do divočiny a tam vytvořili kulturu, která vydržela až dodnes. To je nepředstavitelná věc," říká s úctou mistr sochař.
 Otmar Oliva na své výstavě zapaluje svíčky na sedmiramenném svícnu, který vévodí jednomu z výstavních sálů kroměřížské Galerie v podloubí |
 Otmar Oliva na své výstavě zapaluje svíčky na sedmiramenném svícnu, který vévodí jednomu z výstavních sálů kroměřížské Galerie v podloubí |
 Otmar Oliva odlévá bronzové sochy ve svém ateliéru na Velehradě. Na jeho umění se přišly podívat desítky lidí. (21.6.2001) |
 Otmar Oliva odlévá bronzové sochy ve svém ateliéru na Velehradě. Na jeho umění se přišly podívat desítky lidí. (21.6.2001) |
 Otmar Oliva odlévá bronzové sochy ve svém ateliéru na Velehradě. Na jeho umění se přišly podívat desítky lidí. (21.6.2001) |
 Sochař Otmar Oliva těsně po skončení odlévání bronzových soch zářil spokojeností |
