Kapela si vyzkoušela snad všechno. OK Band hrál s klávesami i kytarami, skupina nahradila živého bubeníka automatem, byla nekonformní i takzvaně pro všechny. Nenáviděná i oblíbená. "Je dobré projít vším, aby se člověk poučil," říkal šéf OK Bandu Vladimír Kočandrle.
OK Bandu se to podařilo. Od šerosvitných, znamenitých skladeb Žižkovská zeď nebo Smutný cirkus se začínající kapela přesmykla do jiné sféry.
Bowieho chameleonství
První album Disco bylo elektropopové, jištěné skladatelem Karlem Svobodou i hitem UFO nad rybníkem. Původní klubové publikum zahořklo vůči pragmatickému OK Bandu, který si našel své místo na scéně za cenu kompromisů, obhajovaných i v tehdejším tisku. Kapela měla komerční úspěch, i když své jméno našla občas napsané na zdi s nelichotivými přízvisky. Náklady raných alb OK Bandu v 80. letech přesahovaly sto tisíc kusů.
Ovšem pokud se kapela ponoří příliš do popu a praktik showbyznysu, může se její hudba rozředit až k fádnosti. OK Band to věděl a na dalších deskách se poučeně vracel k obsažnějším skladbám. Oblíbil si chameleonství, jež Kočandrle obdivoval třeba u Davida Bowieho. Na třetí desce Stala se nějaká chyba zazněly i názvuky heavy metalu. A skladbou Fata Morgana se kapela rozloučila s výjimečnou zpěvačkou Marcelou Březinovou, jež se chtěla od roku 1987 prosadit sólově a za kterou pak skupina nenašla rovnocennou náhradu.
S osmdesátými léty se OK Band rozžehnal příznačným albem Slavnost na zámku, jež přineslo dekadentní skladbu Zámek, přetočenou letos v nové verzi pro kompilaci XXX. Jedinečným Zámkem pak skončila předrevoluční éra OK Bandu, jehož šéf se vrhl v 90. letech na podnikání jako spoluzakladatel gramofonové firmy Monitor. Společnost, nyní součást konglomerátu EMI, vede Vladimír Kočandrle dodnes.
Soudržné osmdesátky
Projekt OK Bandu šéf EMI neopustil ani po několikaleté odmlce. Koncem 90. let se k OK Bandu vrátila Marcela Březinová a kapela se připomněla hitem Snad za to může láska, následovaným deskami Ornament osudu či Za škvírou. Etapa odmlk a návratů OK Bandu pokračuje letošní písní Chanson D’Amour, jež rámuje bilanční titul.
Avšak co si člověk vezme z roztodivné třicetileté existence OK Bandu? Nejspíš ho zaujmou stylově soudržné písně z 80. let i aktuální Chanson D’Amour, který zdařile hromadí napětí mezi expresivním zpěvem a chladně tepajícími rytmy. Posluchač si také potvrdí, že opravdu všechno si kapela vyzkoušet nemusela.
