S kapelou Oasis byla vždy legrace. Nepochopitelně přeceňovaná parta, jejíchž pár celkem slušných písniček jen vyklepávalo bábovičky, do nichž nacpali písek Beatles, The Stone Roses a mnozí další. Ale svého času to stačilo hudebnímu tisku, aby z nich udělal málem největší kapelu deváté dekády.
V té době byl v plném proudu takzvaný britpop a Oasis byli jeho asi nejvýraznější tváří. Respektive vůdčí bratrské duo Liam a Noel Gallagherové. Prvně jmenovaný zpíval, druhý skládal písničky, oba pak svorně plivali na všechny kolem a chvástavě pěli ódy na vlastní výjimečnost.
Po několika deskách, které dnes slouží už spíš jen jako dokument doby, se kapela rozpadla. Gallagherovi se vydali každý na sólovou dráhu, jeden o druhém neřeknou pěkné slovo a urážkami se v tisku častují dodnes.
Kromě toho se však také stále věnují skládání hudby, byť s mnohem menším dopadem než v dobách kapely. Aktuálně se o slovo přihlásil Noel Gallagher, který se vždy vedle Liama jevil jako ten o fous rozumnější a příčetnější, a s doprovodným tělesem High Flying Birds natočil pár nových skladeb.
V případě Blue Moon Rising však nejde o dlouhohrající desku, nýbrž o pětiskladbové EP se třemi novými písněmi a dvěma remixy titulní skladby. I z nich je však patrné, že se Noelu Gallagherovi nedá upřít talent a dokáže napsat jasnou, srozumitelnou a chytlavou melodii. Ty ostatně skládal i v dobách Oasis. A byť velmi často zaváněly výpůjčkami odjinud, jisté uválené charizma balíků z Manchesteru, jak se Gallagherům přezdívalo, se jim upřít nedalo.
Je chvályhodné, že Noel jako skladatel neustrnul na nekonečných variacích na Wonderwall. Blue Moon Rising začíná výrazným tanečním rytmem a chladnými zvuky v pozadí. Jasně, že Noel opět lapá trendy poslední doby, ale činí tak celkem poučeně a ne nezábavně. Jde o šlapající, chytlavou a přitom ne vlezlou záležitost, která Noelovi rozhodně ostudu nedělá. V klenutém refrénu je možné zaslechnout ozvěny novoromantického popu jako od Duran Duran či Human League. Celá skladba dýchá jakousi povědomou atmosférou.
Blue Moon RisingNoel Gallagher’s High Flying Birds |
Druhá Wandering Star je i díky „vánočně“ rozcinkanému úvodu tradičnější a opulentnější. Působivý minimalismus je ten tam, Noel se vyžívá ve vrstvených zvucích, refrénem jako kdyby se chtěl dotknout klenby nebeské a celé to působí zas tak trochu nepatřičně nabubřele.
Come On Outside už je pak „oasisovka“ jako vyšitá. Postavit za mikrofon Liama, klidně by mohla být na desce Be Here Now. Dva zmíněné remixy už slouží spíš jen jako přívažek, i když úprava titulní skladby s podtitulem The Reflex Revision vůbec není marná, ještě podtrhuje náladu originálu.
Toto EP je prostě chuťovka, jednohubka a takto je třeba na něj nahlížet. Noelovým fandům zpříjemní několik odpolední, náhodní kolemjdoucí pokrčí rameny. V rádiu to nejspíš neuslyšíte, další Don’t Look Back In Anger se nekoná, ale o to tu evidentně nešlo. Tedy se ani zde neohlížejme v hněvu. Noel si hraje a skládá už jen pro radost.
Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
