Nine Inch Nails s fascinující brutalitou zhypnotizovali publikum

Jedním z důvodů, proč Trent Reznor označil turné Wave Goodbye za "na dlouhou dobu poslední sérii koncertů Nine Inch Nails", je prý obava, kterou má o své duševní zdraví. Soudě podle pražské show, je to obava opodstatněná.

Management kapely Nine Inch Nails na poslední chvíli zrušil focení na pražském koncertu. Jediné snímky vznikly při odjezdu Trenta Reznora z hotelu na koncert do pražské O2 areny. | foto: Tomáš Martínek

K emocionálně vyčerpávajícímu výkonu a očekávanému superhlasitému zvukovému náletu totiž ještě přibyla tak neskutečná palba světel, až slabší nátury měly pocit, že je reflektory a halogeny namířené přímo do očí diváků hypnotizují.

Ne, to nebyla náhoda. Reznor, který se údajně už léta podílí na designech své světelné show, šel tentokrát až nadoraz. Nechal stranou hru temnot a obří plátna nebo televizní obrazovky a postavil scénu jen z obrovského světelného parku. Intenzivním blikáním silných světel "zneskutečnil" kapelu a zároveň otupil intelektuální vnímání diváků. Tak jak se to dělává při výsleších. Po krátké chvíli měl proto oslepené publikum doslova na povel.

SVětelný výslech

Trent Reznor intenzivním blikáním silných světel "zneskutečnil" kapelu a zároveň otupil intelektuální vnímání diváků. Tak jak se to dělává při výsleších. Po krátké chvíli měl proto oslepené publikum doslova na povel.

Nine Inch Nails přijeli tentokrát jen ve čtyřech. Chyběl Alessandro Cortini, který v posledních letech na pódiu operovával s klávesovými nástroji. Jeho pozici nahradili ostatní muzikanti, kteří kromě svých hlavních nástrojů používali syntezátory, tónové generátory a samply. Slyšeli jsme i přednatočené perkuse, pár vteřin vibrafonu, kontrabas, a služebně nejstarší člen NIN Robin Finck si dokonce několikrát zahrál na steel kytaru. Mimochodem, byly to jedny z nejlepších okamžiků show.

Často se v první části dvouhodinového programu stalo, že basista Justin Medal-Johnsen vyměnil svůj hlavní nástroj za druhou, nebo dokonce třetí elektrickou kytaru a spolu s Finckem a Reznorem vytvářel industriální zvukové stěny a bouře, připomínající mikrofonem snímanou cirkulárku.

Po Reznorovi nejdůležitějším členem kapely byl tentokrát bubeník Illan Robin. Do NIN přišel teprve před nedávnem (normálně působí v umírněnějších Lostprophets) a pokračuje v tom, co načal jeho předchůdce Josh Freese. První polovina vystoupení byla proto postavena hlavně na něm.

S trochou nadsázky lze říct, že šéf kapely v ní sestavil ze skladeb z různých období dvacetileté éry NIN něco jako koncert pro akustické bicí a industriální zvuky. Robin přitom hrál hodně muskulárně, jak se sluší a patří na sólový nástroj. Těžko říct, zda jsme v těchto chvílích poslouchali rock. Možná jsme byli svědky dalšího pokusu o postmoderní soudobou hudbu, která má stejně blízko k avantgardním trendům tzv. vážné hudby jako k rokenrolu.

Zdálo se, že tentokrát byl scénář koncertu mnohem volnější, než jak bývá u Nine Inch Nails zvykem. Nejlepší kousky jako Head Like A Hole nebo Hurt si kapela samozřejmě nechala až ke konci, ale srovnání s jinými koncerty Wave Goodbye ukazuje, že playlist se až nečekaně razantně mění. Jiná kapela než NIN by si asi jen těžko dovolila uprostřed koncertu zahrát několik kratších instrumentálních kousků. Tady, uprostřed neurvalosti a neučesanosti programového celku, to nikomu nepřišlo divné. Jako kdyby bylo všechno možné. Navíc to byl krátký zklidňující moment před hysterickou rockovou smrští, která potom následovala.

Nabízí se srovnání s dojmem, který zůstává v paměti z předchozího pražského koncertu, jenž se konal v Edenu v srpnu 2007. I ten byl hodně surový, ale vůči dvacátému osmému koncertu před dočasným koncem živých NIN vypadal jako poprava oběšením provazem na šibenici proti oběšení drátem na autojeřábu. Výsledek je sice stejný, ale tentokrát ho bylo dosaženo s až fascinující brutalitou.

NINE INCH NAILS
Praha, O2 arena, 24. června 2009.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %