Půvabná zpěvačka Sára Vondrášková vystupuje pod přezdívkou Never Sol. | foto: Vendula Knopová, Supraphon

Všechny synťáky světa. Na veselý koncert bych nešla, říká Never Sol

  • 0
Zpěvačka Sára Vondrášková alias Never Sol vydává druhé řadové album s názvem Chamaleo. Deska s jedenácti písněmi, kterou nahrála ve své strahovské audio-botanické svatyni, se opírá především o zvuk analogových syntezátorů promítajících se do melancholických harmonií.

„Kromě starých italských varhan, které pro mě zvukově fungují vlastně hodně podobně, jsou tam skutečně jen syntezátory, samply a hlas,“ vyjmenovává zpěvačka ingredience, z nichž Chamaleo poskládala.

Do té doby Never Sol nahrávala na počítači, což ji podle jejích slov začalo omezovat. „Přišlo mi tedy logické nahrávat jen s hardwarovými nástroji, nepoužívat softwarové zvuky. Počítač jsem používala jen jako nahrávací a editační rozhraní. Nejdůležitější pro mě bylo, aby výsledek byl co nejvěrnější tomu, co jsem si představovala a jak jsem to cítila,“ dodává.

Nahrávání postaru ovšem znamená, že hudebník občas dělá chyby, které není jednoduché opravit.

„Dost často se mi stalo, že jsem chybu nebo uškobrtnutí prstu prostě ve výsledné nahrávce nechala. Připadá mi, že když to tak bylo nahrané, má to tak zůstat. Samozřejmě, že pokud něco opravdu nedávalo smysl, následně jsem to ještě zeditovala nebo přestříhala,“ říká Never Sol. „Ale některé skladby měly takovou atmosféru, že mi bylo líto ji pokazit tím, že bych do toho sáhla. A nevadí mi to. Chyby do muziky patří.“

Cédéčko doprovází booklet plný pestrobarevných koláží, je jich o jednu víc než písní, ale zjevně se k jednotlivým skladbám a jejich náladám vážou. „Vizuál celé desky vytvářela moje kamarádka Michaela Karásková a koláže, které jsem cítila už hodně dlouho, že budou hudbu doprovázet, k ní sedí, i ve skladbách vrstvím synťáky a vokály na sebe,“ vysvětluje Never Sol. „Pořadí koláží v bookletu neodpovídá pořadí písní. Schválně jsme tam nedali popisky, ať si lidé hledají.“

Nabízí se otázka, jak bude Never Sol aktuální nahrávku s mnoha navrstvenými syntezátory prezentovat naživo. „Na pódiu máme pár synťáků, ale chtěla bych jich samozřejmě víc, těch není nikdy dost,“ směje se Never Sol. „Písně z první desky hrajeme jenom dvě, občas ani to ne, právě proto, že v současném nastavení to nedává smysl moc kombinovat.“

A jestli mohou její koncerty posluchače deprimovat? „Svoji hudbu chápu spíš jako melancholickou než temnou. Ale rozumím tomu, že to tak někdo necítí. Já zase nechodím na koncerty, které jsou rozjuchané. Takovou hudbu sama nevyhledávám.“