Ale o to tu nešlo. Setkání klanu, kde se múzický talent zřejmě předával od kolébky, byl přehlídkou toho, jakým směrem se můžou talentové geny vydat.
Patří k dobrému bontonu, aby si novinář vůči svým subjektům držel odstup vyjádřený i tím, že aktéry nazývá příjmením, žádné familiárnosti. Laskavý čtenář promine, neboť tuší, že následný text by byl značně nepřehledný.
Těch momentů, které během čtvrtečního večera v Hybernii stály za to, bylo několik.
Tak třeba Adam, jehož soudobá popová tvorba nemusí být všem příznivcům Vladimíra Mišíka zrovna po chuti. Nejen že se jako nejmladší pokorně ujal role prvního vystupujícího, ale navíc s kytarou a živou kapelou ukázal, že jablko nepadlo daleko od stromu.
Pozitivní je i zjištění, že kapele Gingerhead, kterou založil Maťo, docela hodně sluší české texty. A po překonání počáteční nervozity jim to znělo víc než dobře.
Zábavná byla píseň Cukrová záhada vzniklá už dříve k Vladimírovým narozeninám. Zazpívali ji Adam se sestrou Bárou. K nejdojemnějším okamžikům ukazujícím na rodinnou pospolitost zase Bářino sólové vystoupení, jež Maťo a matka Eva sledovali přikrčení za bicí soupravou – aby jim nic neuniklo, ale zároveň aby nerušili.
A trochu básnické, trochu písničkářské vystoupení Evina uskupení E+Mausy? To byl prostě underground, jak se patří.
Dlouho očekávaný návrat Vladimíra Mišíka na koncertní pódia po vleklých zdravotních potížích byl prostě v pořádku. S rodinou, fanoušky a porcí zábavy.
