Můj milý deníčku aneb Pět dní v Šanghaji očima Kláry Vytiskové

  13:53aktualizováno  13:53
Když byl na EXPU v Číně Český den, vystoupila na něm řada našich umělců. Mezi nimi i kapela Toxique. Její zpěvačka Klára Vytisková psala deník výpravy pro Víkend DNES.

Toxique na EXPO 2010 v Šanghaji (Klára Vytisková) | foto: Jan Pohribný

Den první – pátek, sobota: odlet. Na letišti v Ruzyni je trochu chaos, ale co čekat od českých umělců! Naštěstí povolili vzít na palubu basy, kytary (trochu jsme se báli). Jsme rozdělení do několika letadel, naše skupina letící přes Frankfurt má nejvíc, asi čtyřiapadesát členů – my, Illustratosféra, Gipsy.cz, Čechomor, část La Putyky. Po dlouhé cestě v 10 hodin místního času (u nás je o šest méně) Šanghaj, konečně. Nikdo moc nespal, protože hned, jak sluníčko zašlo, tak zase vyšlo.

Výjimkou je náš kytarista Patrick Karpentski, který tvrdil, že v letadle nikdy nespí, ale tentokrát spal celých deset hodin. Cesta z letiště busem trvala něco přes hodinu. Ve dvanáct cítím, že si musím lehnout, dali jsme si "kapelovej rozchod". Hezký pokoj, ale sááákra, to dusno!

Fascinuje mě televize (doma ji nemám), z asi 40 čínských stanic se zasekávám na CCTV3, kde dávají něco na způsob SuperStar nebo X Factor. Výzdobu tvoří jen rudé hvězdy a soutěžící mají ukázat, v čem jsou dobří. Hraní na flétnu? Břišní tance? Hnětení knedlíků? Bomba: sonda do čínské mentality.

Toxique na EXPO 2010 v Šanghaji (Klára Vytisková)

Spánek nepřišel, neva, nejsem tu, abych spala! Ve dvě vyrážíme do města. Objevili jsme krásnou čtvrť, místní underground – oprava televizí, oken, tašek přímo na ulici, rybí trhy, malé obchůdky s lahvemi od okurek (pijí z toho čaj), prádelny, pojízdné trakaře prodávající ramínka na oblečení (proč ramínka? Netuším...)!

Později před vchodem do hotelu potkáváme saxofonistu Radima Vychopeně, prý má typ na dobré kluby: v jednom hraje filipínská rocková kapela, v druhém nějaký jazz. Filipínská rocková kapela? Ne! Byly to dvě zpívající modelky z Filipín s kapelou a hrály se pecky od Michaela Jacksona, Stevieho Wondera, Tiny Turner... Ale ještě absurdnější je, že celou tu zábavu hlídalo pět policistů v uniformách.

V jazzovém klubu hrála "holparta" (tak říkáme muzikantům, kteří v danou chvíli hrají převzaté písničky bez emocí za peníze). Najít klasický klub s live muzikou byl problém, všude nás posílali do karaoke barů. A tak jsme skončili v Jam´s Baru naproti našemu hotelu, nejmenší bar, co jsem kdy viděla, kapacita devět lidí. Nechápu, z čeho mají kšeft, nakonec se nás sem namáčklo k nejlepšímu čínskému pivu Tshingtao asi pětatřicet.
Je 4.30 – tak to byl nejdelší den, jaký jsem kdy zažila.

Zásuvky jako problém

Den druhý – neděle: poledne. Nechce se mi vstávat, ale ve 13.00 je nástup do busu směr Expo na zvukovou zkoušku. Ach jo, s Číňany není jednoduchá domluva, jednak šílenej checkin na Expo, kde nám vyhodili všechny vody, zapalovače, druhak měla být zvukovka od tří – a nic...
Jdeme si prohlédnout pavilony... 18.00, zvukovka nic, čínští technici mají prodlužovačky jen s čínskýma zásuvkama a do toho ty naše absolutně nepasujou. Následuje tříhodinové shánění prodlužovaček, my obrážíme pavilony... 21.00 zvučí Illustratosféra, 22.00 zvukovka my, ostatní kapely to vzdaly, nazvučí druhý den před hraním...

Shrnuto: britský pavilon je nejkrásnější! Naprosto nadčasový design! Zvenku vypadá jako ufo a zevnitř svítí tisíce semínek různých rostlinek v průhledných tyčích, NÁDHERA! Nic popisného jako některé z ostatních pavilonů – pivo, hokej, památky. Bonus dne: Číňani se s námi fotí, ne proto, že nás znají, ale proto, že jsme Evropané, už se těším, až budeme zařazeni do jejich rodinných alb!

Nastal Český den

Den třetí – pondělí: můj třetí den je Českým dnem. Ráno prší, v devět přestává, ale je dusno. Gipsy.cz startují celý den svým koncertem, Radek si trochu stěžoval, že se v tom dusnu špatně zpívá. Jo: mám tady přichystanou krásnou pohovku, černobílezebrovaná (sice měla být červená, ale to fakt nevadí)... Počkat... Jo, je pohodlná.

11.00: čekáme, až nás uvede Spejbl a Hurvínek, jdeme hrát poprvé, kupodivu nemám trému. Super! Lidi sice nerozumějí anglicky a nejvíc se bavili mým xiexie (děkuju), asi to říkám špatně. Nechali jsme si přeložit název Toxique do čínštiny, jedna hodná paní nám to napsala na kus kartonu (i s poznámkou, kterou stranou to mám držet dolů) a ukazovala jsem to při koncertě – to mělo taky úspěch.

Toxique na EXPO 2010 v Šanghaji

Pravda je, že přeložit náš název byl pro ně pěknej oříšek. Nějak nedokázali v čínštině najít ten správný výraz, kdoví, co nám ta paní nakonec přeložila... Mezi koncerty máme spoustu času. Alespoň skočíme omrknout další pavilony. Ráda bych do čínského – jaaaj, nechtěli nás tam pustit (pro vysvětlení: na naše VIP kartičky nás všude pouštěli přednostně, protože tam kolikrát stály hodinové fronty, ale tady nám to neprošlo).

No nic, prošli jsme Spojené arabské emiráty a ještě jsme chtěli do toho nejdražšího pavilonu, saudskoarabského, stál prý dvě a půl miliardy, ale taky tam nás VIP nepustili. Zajímalo by mě, co s pavilony bude, slyšela jsem, že to bude Čína od všech států odkupovat. Je 18.35 – druhá show, jsem podstatně nervóznější, v publiku je víc lidí a ještě nás pozorují někteří kolegové od nás.

19.20 – MAZEC! Bylo to super! Stmívalo se a před námi začal svítit obří most – nepopsatelná atmosféra, stoupla jsem si na zebří pohovku a zvolala Ni Hao, jaaaaaj!!! Tak jo, klid, máme stravenky do české hospody, jdeme na guláš a pivo. Je 20.10 a v deset končí celý Český den. Jdu zjišťovat, co se bude dít, večírek??? Žádný večírek zorganizovaný není...

A přece byl!

Den čtvrtý – úterý: čtrnáct hodin, vstávačka. Včera to byl zážitek! Totiž: kolem 23.00 jsme se vydali směr "bar pro devět lidí", ale před hotelem se strhl neuvěřitelný večírek všech našich herců, tanečníků, organizátorů, streetartistů plný tance a zpěvu, polovina Gipsy.cz do toho hrála lidovky, krása.

Kdy se tohle poštěstí – lidé, kteří by se v Praze asi těžko dali dohromady, mají večírek před čtyřhvězdičkovým hotelem. Dokonce přijeli policajti, ale hned zase odjeli. Tolik k včerejšku, co dneska?

Toxique na EXPO 2010 v Šanghaji (Klára Vytisková)

V 15.00 naše parta nasedne do dvou taxíků a jedeme do centra. Venku je smog, je vidět jen na 200 metrů, jezdí tu hodně aut a pochybuju, že tu někdo měří emise, prostě inverze, ale tady tomu říkají mlha. Chtěli jsme jít na Oriental Pearl TV Tower, z téhle 468 metrů vysoké televizní věže je úžasná vyhlídka na celé město, ale kvůli "mlze" jsme to vzdali.

Jdeme do staré tržnice. Jééé, zase si nás fotí, tady jsme holt exotičtí. Počkat, teď jdu fotit já, na mrakodrapu totiž bliká nápis I Love Shanghaj a I Love Expo. V tržnici je spousta dobrot! Akorát si pochutnávám na sušené chobotnici! Pak čajovna, I Love Green Tea! Potkáváme LaPutyku, jdou na masáž. 1.00: prší...

Město kontrastů

Den pátý – středa: 9.00, dobré ráno! Neuvěřitelně levným taxíkem jedeme do největšího marketu s látkami... Yeah, třípatrovej megamarket, kde je asi 200 obchodů jen s látkami a do druhého dne vám ušijou cokoliv. Škoda, že dneska jedeme domů, ale mám hedvábný šátek a několik našívacích mašlí, které jsem usmlouvala na dost nízkou cenu, smlouvání mi nešlo, ale za těch pět dní cítím pokrok.

Zase hlad? Naštěstí náš dnešní vůdce Aleš Najbrt ví, kde mají nejlepší Dim Sum v Šanghaji. Cesta tam je trnitá, jdeme přes chudinskou čtvrť, je to docela šok, hned vedle mrakodrapů slumy a taková bída. Město kontrastů...

Sedáme do "knedlíčkové restaurace" a pojídáme různé druhy knedlíčků dělaných na páře. Sladké, slané, krabí, vepřové, hovězí, špenátové. Vynikající! Až dojíme, půjdu koupit čaj, a pak bus směr letiště! Všichni máme kufry s nadváhou, díky zeleným čajům, šátkům, sušeným chobotnicím jsme překročili limit 20 kilo (zajímavé: cestou tam bylo povoleno 30 kilo).

Toxique na EXPO 2010 v Šanghaji (Klára Vytisková)

Díky deseti hodinám cesty Šanghaj – Franfurt mám čas trochu přemýšlet. Přijedete do města, jež vypadá jako New York, a na první pohled nechápete, v čem je tahle země nesvobodná. Nicméně zjistíte, že ty mrakodrapy jsou jen kulisa a lidi jsou stroje a jedinec tady v té zemi nic neznamená.

Vše se tady kopíruje, cizí a už i místní produkty (není divu, vše se vyrábí v Číně, takže vědí, jak ty věci udělat stejně a za méně) a samozřejmě se kopíruje i muzika! Teď nemyslím CD, ale produkci, stačí se podívat na jeden videoklip nějaké čínské pop-star.

Ale stejně je to fascinující místo! Vlastně mi celou dobu vrtalo hlavou, jak je možné, že v tomhle státě, kde se šíří polopravdy, dovolí výstavu, která ukazuje Číňanům, jaký je svět venku.

I když Expo taky není úplná realita...

Autor:
  • Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijede třeba Andrea Bocelli. Podívejte se na přehled...

RECENZE: Karel, já a ty nabízí defilé třicátníků, kteří nevědí, co chtějí

Bohdan Karásek říká svým pracím „bytové filmy“, což lze přeložit jako levné projekty na pomezí studentských a...

Odlišné názory dnes někteří označují za fake news, řekl Vašut v Rozstřelu

Ve čtvrtek do kin vstoupí snímek Jonáše Karáska, který na filmová plátna přináší největší vzpouru ve vězeňské historii...

Největším českým porevolučním hitem je Země vzdálená

Během tří dekád od pádu komunistického režimu vzniklo mnoho hitů, ale tím největším je podle mínění diváků hudební...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hudba místo psychiatra. Korn představí v Praze album plné bolesti ze smrti

Do Prahy se vrátí po třech letech, tentokrát však s hodně temným materiálem. Američtí nu-metalisté Korn představí 30....

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

Premium

Vémoly je mi líto. Bez něj bychom O2 arenu nevyprodali, říká šéf Oktagonu

Karlos Vémola a Attila Végh. První jmenovaný po dvou minutách padá v Oktagonu k zemi a píše tím další část příběhu,...

  • Další z rubriky

RECENZE: Zpěvačce Céline Dion neschází odvaha, ale nedostává se jí hitů

Kanadská zpěvačka Céline Dion reflektuje tragické události ve svém životě novým albem Courage. Na věhlas jejích...

RECENZE: Zpěvačka Beth Hart vyhlásila válku démonům a zvítězila

Americká bluesrocková zpěvačka a pianistka Beth Hart si prožila mnohé. Ve dvaceti ji opustil otec, sestra jí zemřela na...

RECENZE: Marta Kubišová dokáže svým hlasem stále vehnat do očí slzy

Bylo-li to skutečně poslední vystoupení Marty Kubišové, pak se tahle jedinečná zpěvačka rozloučila ve velkém stylu....

Iron Maiden: Milníky heavymetalové legendy dekádu po dekádě

Britští Iron Maiden patří k největším stálicím světové heavymetalové scény. Kapela, kterou vede zpěvák Bruce Dickinson,...

Najdete na iDNES.cz