Kapela do toho sice šlape jako na všech svých koncertech, publikum v kotli od první písně skáče a „hrozí“, žije to i na tribunách, takže nic, na co bychom z vystoupení Metalliky nebyli zvyklí. Jenže hudebníci si pro koncertní záznam z roku 2009 vybrali místo dost raritní – téměř dva tisíce let starý římský amfiteátr v jihofrancouzském městě Nîmes.
Metallica: Francie na jednu nocRežie: Don Kent Francie, USA, 2009, 132 minut |
Metallica tak následovala příkladu Dire Straits, Rammsteinu nebo Depeche Mode, kteří kulisy antické památky využili pro svá koncertní videa. A není se čemu divit. Dav téměř pětadvaceti tisíc diváků bouřící na ploše a v ochozech někdejšího svatostánku gladiátorů působí skutečně impozantně. Navíc je koncert chytlavě nasnímaný a do toho ještě James Hetfield fanoušky hecuje: „Jsou tu s námi bojovníci Metalliky? Gladiátoři?“ A potom vyšlehnou ohně a začne skladba Fuel. Těžko říct, jak si to vychutnali návštěvníci na konkrétních místech, ale k vizuální dokonalosti přispělo i obsazení sektorů v ochozech za kapelou. Ani místečko nazmar.
Koncertní záznam vyšel na DVD ještě v roce 2009, ale pouze ve Francii, byť se ze země galského kohouta distribuoval i dále do světa. Je zajímavé, že na jeho přípravě se podíleli pouze Francouzi – a tamní filmaři odvedli skvělou práci. Především je neskutečné, jaké detaily se povedlo kameramanům nasnímat a jak si dokázali tvůrčím způsobem pohrát se světly. Už z tohoto důvodu je koncert skutečně luxusní podívaná.
Ale základem všeho je samozřejmě muzika. Metallica byla v onom roce 2009 na turné k albu Death Magnetic, vydanému o rok dříve. Takže i v římské aréně zněly skladby jako Cyanide, All Nightmare Long nebo Broken, Beat & Scarred. Koncert však tradičně zahajoval úryvek z Morriconeho soundtracku k filmu Hodný, zlý a ošklivý a stejně tradičně se končilo hity jako Master of Puppets, který navázal na francouzskou hymnu, Nothing Else Matters, Enter Sandman nebo Seek & Destroy.
Tím se tedy setlist v zásadě neliší od jiných koncertů, ale záznam z Nîmes přece jen ční nad jiné. A kapela sama si to zcela viditelně uvědomuje taky. „Skvělý zpěv v té poslední písni,“ volá Hetfield do publika. „Pokračujte v tom a vyhrajete souboj mezi vámi a aparaturou!“
Fanoušky samozřejmě nadchne, že můžou svým hrdinům bezmála stírat pot z tváře, úžasně nasnímaný koncert – tak akorát umělecky, ale zároveň dostatečně konkrétně, aby bylo všechno pořádně vidět – však potěší každého, kdo má rád živá vystoupení. A vlastně by mohl sloužit jako učebnicový příklad toho, jak živáky natáčet. Kdo by čekal, že taková lekce showbyznysu přijde zrovna z Francie.
