RECENZE: Jako v tuctové krimi. Bájná Médeia vraždí u benzínové pumpy

  18:55aktualizováno  18:55
Salcburský festival letos uvádí operu Luigiho Cherubiniho Médée. Příběh o vražednici vlastních dětí je ale zredukován na triviální historku. V inscenaci vystupuje i český tenorista Pavel Černoch.

Scéna z Cherubiniho opery Médée na Salcburském festivalu, uprostřed Jelena Stichina v titulní roli | foto: SF/Thomas Aurin

Kouzelnice Médeia zaujala spoustu tvůrců napříč epochami i styly. V hudbě třeba i českého skladatele 18. století Jiřího Antonína Bendu, který napsal melodram. Patrně nejslavnější je však zpracování italského skladatele Luigiho Cherubiniho, jenž svůj život i kariéru spojil s Paříží, kde také měla Médeia (francouzsky Médée) roku 1797 premiéru. Pro 20. století jí život i slávu zajistila Maria Callasová, která titulní roli zpívala v padesátých letech.

Dílo inspirované Euripidem a Pierrem Corneillem nemá příliš košatý děj, koncentruje se zcela na duševní stavy a ničivý sestup Médei poté, co její manžel Jason, jemuž předtím pomohla získat zlaté rouno, začne věnovat pozornost jiné ženě. Jasonovou svatbou s Dircé, dcerou krále Créona, také opera začíná. Hudební přímočarostí a úsilím o pravdivé zobrazení charakterů, jakož i prací s orchestrem opera připomíná některé díla Christopha Willibalda Glucka, nicméně překonává je temnou dramatičností vrcholící děsivou scénou v chrámu, kde Médeia ubodá své dva chlapce a následně spáchá sebevraždu.

Luigi Cherubini: Médée

Dirigent: Thomas Hengelbrock

Režie: Simone Stone

Scéna: Bob Cousins

Salcburský festival, Velký festivalový dům, 4. srpna 2019

Hodnocení­: 50 %

V původní francouzské verzi opera obsahuje mluvené dialogy, které byly v 19. století v německy mluvícím prostředí (kde Cherubiniho velmi obdivovali Beethoven, Brahms i Wagner) nahrazeny zpívanými recitativy. Vznikla i italská verze, v níž pak excelovala právě Callasová. V Salcburku uvádějí francouzskou verzi, ovšem bez mluvených dialogů. Australský režisér Simon Stone je nahradil hlasovými zprávami, jimiž Médeia zasypává Jasona a jejichž text se zobrazuje na oponě. Je to také snad jediný nápad, který režisérovi slouží k dobru.

Dle současných trendů se totiž rozhodl dílo aktualizovat s obvyklým vysvětlením, že tak vynikne nadčasovost či současnost tématu. A tak děj přenesl do prostředí společenské (patrně přímo salcburské) smetánky. Během předehry se promítá film, vyprávějící to, co předcházelo ději – Médeia a Jason žijí s dětmi zdánlivě šťastně v luxusním sídle, ale pak Médeia náhodou přistihne manžela při nevěře, následuje rozvod, po němž je Médeia jako cizinka vypovězena ze země, a bez dětí odlétá kamsi do východní Evropy.

Už na jevišti, rozděleném na několik menších scén, se schází hosté na svatbu Jasona a jeho milenky Dircé do luxusního hotelu, jenž kromě toho žije svým životem, hosté se zapisují u recepce, funguje tu i „pánský“ podnik. Médeia ovšem exmanžela z exilu pronásleduje, volá mu z internetové kavárny a nakonec se objeví s kufrem na letišti, kde hystericky žádá o azyl. Tím budí pozornost cestujících, personálu a také médií, která vše točí kamerami a vysílají živě jako senzaci dne v televizi.

V originále má Médeia poslat rivalce šaty napuštěné jedem, tady však s pomocí své společnice Néris prostě zneškodní jednu ze servírek na svatební party a sama se v přestrojení vloudí mezi svatebčany, kde Dircé i jejího otce probodne. Nabízí se otázka, proč - když už je v současnosti - si bájná hrdinka raději neobstarala účinnější střelnou zbraň… 

Režisér prostě vrší banální balast a zaměstnává spoustu zbytečného komparsu, který jenom odvádí pozornost a za nímž se vytrácí podstata, neboli samotní aktéři, v prvé řadě Médeia. Člověk má pocit, že kouká na x-tý díl kriminálního seriálu třeba s názvem „Vraždy v Salcburku“, případně na reality show, která vše emocionální trivializuje, ale je doprovázena neúměrně dramatickou, výrazově silnou hudbou. A jak to u polopatických modernizací starých látek bývá, dochází i ke komickým rozporům s textem, třeba když se najednou v moderní hotelové lobby začnou vzývat starověcí bohové.

Při temné, dusné předehře ke třetímu dějství, během níž se schyluje k tomu nejhoršímu – vraždě vlastních dětí – opět běží film, v němž Médeia uhání autem noční tmou i se syny, jichž se ve zmatku zmocnila. Nakonec zastaví u benzínové pumpy. Divák začne tušit, jak to všechno skončí a už se těší, že aspoň uvidí pěknou závěrečnou explozi. Medeia pak skutečně na jevišti začne cákat benzínem po autě i kolem sebe, přijíždí policie a záchranáři i s Jasonem. Jenže skuteční požárníci nejspíš vrcholný efekt nepovolili, takže nakonec se do ohnivé oranžové zbarví jen vnitřek auta, kde se zavřela Médeia s dětmi. Jenže to nijak nezasáhne, je to jen směšná koruna stejně směšné inscenace.

Ne, vůbec není nutné hrát Médeiu v antických róbách. Na videonosičích i na Youtube lze vidět pár let starou bruselskou produkci této opery v režii Krzysztofa Warlikowského, v níž Médeia má krátké černé šaty a tetování, ale tato inscenace se naplno soustřeďuje na psychologii, je lidsky věrohodná a poutá pozornost od začátku do konce. O salcburské se to říct nedá. Je to jeden z mnoha režijních pokusů, které ve snaze vyhnout se „tradici“ končí u nových klišé, pseudorealistických aktualizovaných koncepcí bez skutečné divadelní fantazie.

Vše musí být velké

Cherubiniho opera navíc vyžaduje mimořádnou interpretku titulní role, je to tak trochu one-woman show. Mladá ruská sopranistka Jelena Stichina zaskočila za hvězdnou Sonyu Jončevu, která odřekla kvůli těhotenství. Ve filmových sekvencích je Stichina přesvědčivější než na jevišti, kde se přes všechnu snahu ztrácí mezi téměř neustále se promenujícím komparsem. Její hlas sice zatím působí svěže a ve výškách docela opulentně, ale dramatická verva mu přece jen chybí, v nižších polohách v prostoru Velkého festivalového domu zaniká (dojem z 22. řady). Navíc, když se hraje francouzská verze, tak by jazyk měl sloužit jak výrazový prostředek. Jenže nebylo moc zřejmé, v jaké řeči vlastně Stichina zpívá – mohla to být stejně tak francouzština jako italština, ruština či snad grónština.

Ostatní postavy Cherubini spíš odsunul do pozadí, své ovšem také musejí zazpívat. Pavel Černoch si ve světě vede úspěšně, v nadcházející sezoně ho čekají angažmá v Národní opeře Paříž, Královské opeře Covent Garden i Metropolitní opeře, avšak zrovna role Jasona v salcburské produkci mu nesedí, třebaže opticky odpovídá představě šviháka a playboye. Hlas mu však nezní přirozeně a nosně, téměř se na jevišti ztrácí; až v závěru jakoby se víc rozezpíval. Aspoň pár pěkných tónů se dalo zaslechnout z hrdel představitelky Dircé, italské sopranistky Rosy Feoly, a Médeiny společnice Néris, ruské mezzosopranistky jménem Alisa Kolosova. Nejzvučnější hlas měl ruský basista Vitalij Kovaljov coby Créon.

Svítivý, vybroušený zvuk Vídeňských filharmoniků vždy zajistí sám o sobě i sebehorší produkci aspoň průměrné hodnocení. Ale i když je diriguje ve starší hudbě zorientovaný Thomas Hengelbrock, výsledek působí právě jen jako sošná a příliš okázalá prezentace zvuku, ne jako plnokrevné intimní drama, z něhož by vyvstaly propracované pěvecké výkony. Takové dílo by spíš chtělo soubor, jenž se specializuje převážně na hudbu 18. století – jako byl ve výše zmíněné bruselské inscenaci francouzský ansámbl Les Talens Lyriques. A také menší prostor. Jenže v Salcburku se hraje ve Velkém festivalovém domě, kde vše musí být „velké“. Od kulis po orchestrální zvuk. Prostě jde o kalkul vypočítaný na povrchní efekt, jehož výsledkem je dramaturgický omyl.


Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Největší letní festivaly v Česku

Rock for People 2018

Festivalová sezona začala letos brzy. Po celé republice od května do září probíhají desítky hudebních přehlídek, které...

Filmový průmysl stojí na prahu změn, vzkazují z Hollywoodu Pitt a DiCaprio

Leonardo DiCaprio a Brad Pitt ve filmu Tenkrát v Hollywoodu

Najdete v Hollywoodu zářivější hvězdy? Oba se na absolutním vrcholu popularity drží téměř třicet let. Nyní se poprvé...

PRVNÍ DOJMY: Tenkrát v Hollywoodu je Tarantino šťastný jako blecha

Brad Pitt a Leonardo DiCaprio ve filmu Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Někdo tvrdí, že „pravý“ Quentin Tarantino si vezme slovo až v poslední, vskutku třeskutě zábavné půlhodince své novinky...

Husákovy děti „sjíždějí“ na internetu veselé seriály po více dílech

Jim Parsons s kolegy ze seriálu Teorie velkého třesku na hollywoodském chodníku...

Muži online nejvíce sledují filmy, ženy zase seriály, jejichž fanoušky je také generace zvaná Husákovy děti, která...

RECENZE: Tenkrát v Hollywoodu se najde vše, co má (nejen) Tarantino rád

Leonardo DiCaprio a Brad Pitt ve filmu Tenkrát v Hollywoodu

Dobám, kdy se muži nebáli být chlapy a ženy uplatnit svůj půvab, kdy z hereckých karavanů duněl kuřácký kašel a hvězdám...

Další z rubriky

Krásný ztráty Live lákají na duety Michala Prokopa s Kollerem či Redlem

Michal Prokop a Framus Five v pražském Foru Karlín (22. prosince 2017)

Festival plný duetů a hudebního setkávání, takové budou Krásné ztráty Live, kam své kolegy potřetí sezval Michal...

GLOSA: Slyšet Michala Prokopa zpívat Jasnou páku je nevšední zážitek

Michal Prokop na festivalu Krásný ztráty Live 2019

Krásný ztráty Live jsou po roční pauze zpátky v plné síle a zdá se, že snad objevily areál, kde by mohly zakotvit na...

VIDEO: Všude dobře, ale tady je nejlíp. Mirai v klipu opěvují domov

Kapela Mirai

Důležitost domova a zázemí vyzdvihuje skupina Mirai ve svém novém singlu Hometown. K napsání písně inspiroval zpěváka...

OVĚŘENO: Mozek miminka ovlivní těhotenství a první hodina po porodu
OVĚŘENO: Mozek miminka ovlivní těhotenství a první hodina po porodu

Podle lékařky Markéty Kellner, která zkoumá lidský mozek, jsou těhotenství a první okamžiky po porodu zásadními v jeho fungování do budoucna. Co ovlivňují a jak?

Najdete na iDNES.cz