Tím spíš byl berlínský koncert pro cca tisíc šťastlivců, kterým se včas podařilo koupit lístek, něco jako posvátným jedinečným zjevením. Když bez velkých tyjátrů na pódium s obřím vyobrazením industriálního Londýna z obalu desky nakráčeli čtyři páni v černých sakách a buřinkách, jakoby uhranuli publikum.
Damon Albarn: se strništěm vypadá jako Roman Abramovič, žádný velký zpěvák to také není, ale věříte mu každou slabiku, každý pohyb, jako magnet upoutává vaší pozornost, ať už u mikrofonu fouká do melodiky nebo zuřivě buší do klavíru. Kytarista Simon Tong: tváří se naprosto bezkrevně, člověka však neustále nutí sledovat, jestli NÁHODOU přece jen neuváženě neudělá nějaký rychlejší pohyb. Ale hlavně basák Paul Simonon z Clash: tenhle vytáhlý démon se strhujícími trhavými kreacemi po celé šíři pódia jakoby do hypnotické a melancholické hudby GBQ vnáší rokenrolovou energii.
Během magické hodinky pánové za pomoci doprovodného klávesáka, drobné smyčcové sekce a v přídavku hostujícího rappera Eslama Džaváda přehráli celou desku dokonce ve stejném pořadí, jen uprostřed Damon střihnul na klavír vyhrávku Intermission z desky Blur Modern Life Is Rubbish. A pak byl konec. A člověka přepadla nekonečná lítost, že tuhle podivně uhrančivou partu už zřejmě nikdy neuvidí.
Paulova baskytara
Je to téměř sakrální pocit vidět v akci omlácenou bíločernou baskytaru značky Fender Precision s vyrytým nápisem „Paul“. Je to ta samá basa, se kterou Paul Simonon odehrál velkou část koncertů Clash na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a stala se tak jednou z ikon klasické éry punku. Damon Albarn také pro časopis NME přiznal: „Když Paul poprvé přišel do studia a vytáhnul tuhle baskytaru, všichni jsme ztuhli se slovy ´kristepane!´. Celý následující týden jsem musel každému tu basu ukazovat!“
The Good, The Bad & The Queen
8. února 2007 - Postbahnhof, Berlín
Hodnocení Filter: 80%
