Z původní sestavy Aktualu se na pódiu sešli jen Knížák a jeho dávný přítel Jan Maria Mach. Zahrál si i Zdeněk "Londýn" Vokatý, který byl členem Aktualu počátkem 70. let. Zbytek sestavy tvořili přátelé z undergroundu (Otakar Michl, Petr Prokeš, Vladimír "Hendrix" Smetana, Pavel Porkert) i muzikanti úplně odjinud (Zdeněk Rytíř a Václav Vašák, Knížákovi spolupracovníci na popové desce Obřad hořící mysli).
Někteří diváci byli dychtivi skandálu a zpočátku to skutečně vypadalo, že se něco semele. Když se jakýsi opilec z publika snažil k Aktualu přidat a bušil do barelů, Knížák ho rázně okřikl a pak do něj začal píchat vozembouchem. Opilec po Knížákovi hodil dřevěným polínkem a zmatené publikum nevědělo, komu fandit, protože si nebylo jisto, zda nejde o smluvenou hru. Nakonec byl výtržník vyveden a Knížák měl pódium zcela pod kontrolou.
Jakmile se rozjel neúprosný rytmus písně Koks, bylo zřejmé, že to bude velká síla. Drtivý zvuk Aktualu, srovnatelný s industriálním nářezem skupiny Einstürzende Neubauten, uvedl v úžas i ostřílené posluchače alternativní hudby. Knížák byl ve výborné formě, energie z něj přímo sálala a bylo zřejmé, že nic neponechal náhodě.
Aktual se s chutí pohyboval v krajních polohách - "Londýn" něžně cinkal na zvon v cituplné Knížákově písni Jak by to bylo božský a krátce nato brutálně trápil housle ve skladbě Vana rumu. Aktual samozřejmě hrál písně z CD Atentát na kulturu, ale zařadil i skladby, které se v nahrávkách nedochovaly. Například píseň Miluju tebe a
|
Aktual |
Většina písní byla založena na zdůrazněných, přímočarých rytmech - v nich bubeníka Jana Macha vydatně podporovali bušením do barelů Vokatý a Prokeš. Václav Vašák za klávesami vyzařoval profesionální spolehlivost; když ho však v úvodu skladby Atentát na kulturu za syntezátorem vystřídal Knížák, změnil se nástroj ve zdroj strašlivého kvílení.
Rafinovaná vyváženost profesionálních hudebníků a muzikantských anarchistů dávala koncertu jasný řád, jen občas přicházely happeningové erupce čirého zvukového barbarství. Vrchol v tomto směru znamenala závěrečná skladba Vyslanci z kosmu, jejíž součástí bylo i startování motorky. Přiotrávení posluchači navíc byli bombardováni rýží a "Hendrix" na pódiu štípal dřevo.
Byla to stále živá hudba, jejíž šokující a subverzivní náboj nijak nevyprchal. "Když to tak poslouchám, už se vůbec nedivím, že nás za to zavřeli," řekl jistý undergroundový aktivista, odsouzený v roce 1976 k patnácti měsícům vězení.
