RECENZE: Trochu koncert, trochu film. Ale hudba Jethro Tull převažovala

Upřímně, mohlo to dopadnout jako velká ekologická agitka, ale naštěstí se tak nestalo. Ian Anderson z Jethro Tull představil v pražském Foru Karlín svou rockovou operu. Navzdory plátnu s příběhem a virtuálními hosty byl celý večer postavený hlavně na skvělé muzice. V sobotu je repete v ostravském Gongu.

Ian Anderson na snímku z roku 2007 | foto: wikimedia.org , Metro.cz

Mnozí byli možná překvapení, že nejde ani o běžný koncert, ani o komponovaný večer líčící příběh slavné kapely, neboť že rocková opera „posluchače provede životem formace Jethro Tull“ tvrdil do poslední chvíle například i web Fora Karlín.

Rovněž se předem mohlo zdát, že avizovaní virtuální hosté jsou jen fintou, jak na turné ušetřit za živé vokalisty, naštěstí se však na plátně za kapelou odehrávalo mnohem víc, ač zpěv hrál samozřejmě důležitou roli.

Jethro Tull The Rock Opera

70 %

Ian Anderson

Místo konání: Forum Karlín, Praha

29. ledna 2016

Anderson se totiž rozhodl po letech rehabilitovat skutečného Jethro Tulla, dávného anglického zemědělského vynálezce, jehož jméno si britská kapela koncem šedesátých let víceméně shodou okolností půjčila a už jí zůstalo. Vynálezce secího stroje přenesl do blízké budoucnosti, aby přemnožené lidstvo zachránil před vyhladověním.

Do příběhu zapojil jak klasické hity Jethro Tull, tak své sólové písně, čtyři hudebníky na pódiu a již zmíněné tři zpěváky v rolích na plátně.

Někteří diváci byli zpočátku možná trochu zmatení, že nedostanou pouhý přehled největších hitů, protože výběr písní byl přece jen přizpůsobený příběhu. Ten však sledoval málokdo, protože poctivě šlapající, skvěle sehraná a solidně rockově nazvučená kapela v popředí díky muzice trochu strhávala pozornost na sebe. Díky bohu. Protože potom se dalo soustředit na písničky spíš než na jemné nuance příběhu o záchraně planety, který diváky zavedl tu do Oxfordu, tu do širého kraje Toskánska.

Druhým důvodem, proč se mnozí od projekčního plátna spíše odvraceli, byla dychtivost, s jakou publikum vyhlíželo slavné pecky Jethro Tull. Marná sláva, ten aplaus, který se ozval při prvních tónech toužebně očekávané skladby Aqualung, byl až osvobozující. Jako by odpadl kus napětí. Ve druhé polovině už se tleskalo více. V průběhu večera zazněly písně jako Songs From the Wood, Living in the Past nebo Locomotive Breath.

Každopádně je potřeba ocenit Andersonovu invenci, že neobjíždí svět s pouhým „best of“ programem. Účinkující na plátně navíc frontmana, který dodával večeru šťávu především svou příčnou flétnou, bohatě přezpívali. Na druhou stranu, výběr největších hitů a nic než výběr největších hitů by byl tím, co by publikum ocenilo nejvíce.

Přesto snad diváci neodcházeli zklamaní, protože po hudební stránce to vlastně nemělo chybu. V sobotu večer se tentýž program představí v ostravském Gongu.