První, dlouho dopředu vyprodané vystoupení bylo od prvopočátku nejen významnou společenskou akcí, ale ve svém průběhu se stalo především manifestací muzikality - nejen protagonisty a jeho pozvaných hostů, ale překvapivě i publika.
Jakkoli člověk může mít ze "stadionového rozezpívávání" osypky a hloubat, zda i McFerrin chvílemi nezachází za čáru, přirozenost, s jakou se na jeho pokyny publikum přidává, funkčnost zapojení diváků do konceptu zpěvákova projevu a jeho zcela přirozená autorita a charizma jsou zcela udivující.
Okamžiků dokonalé spolupráce s hledištěm, které si často rozděloval do několika sektorů a vyžadoval od nich různé fragmenty, které se v celku nádherně propojovaly, bylo během koncertu víc.
"Co Čech, to muzikant"
Mezi ty zásadní patřila velmi citlivá orientální melodie, kterou McFerrin "omotával" dlouhý tón publika, nebo moment, kdy diváci reagovali zpěvem různých tónů na McFerrinovy výskoky na pódiu jako po pomyslné klávesnici.
Naprosto nezapomenutelné bylo zpěvákovo známé parádní číslo, kdy vyzve publikum ke zpěvu Gounodovy Ave Maria, zatímco on sám podezpívává Bachův barokní kontrapunkt.
Je to odvážná sázka na nejistotu, předpokládat, že v hledišti sedí dostatek schopných zpěváků, kteří tuhle skladbu nejen znají, ale také (celou) zazpívají, a "utáhnou" tak převážně mručící "sbor". V Praze mu to vyšlo na jedničku - skoro jako by opravdu platilo "co Čech, to muzikant".
Kromě práce s publikem se McFerrin (k němuž musíme připočítat i pozvání tanečníků "z lidu" přímo na pódium) projevil také jako výborný hostitel předem avizovaných českých hudebníků.
S českými hosty a bez přídavků
Ke kvartetu Clarinet Factory se přidával pozvolna - ze strany klarinetistů nešlo s největší pravděpodobností o čistou improvizaci, ta se rozvinula až při větším McFerrinově angažmá. A jakkoli někteří klarinetisté tak úplně neudrželi se zpěvákem krok, jejich vystoupení rozhodně nebylo omylem.
Ve vynikajícím světle, de facto jako McFerrinův rovnocenný partner, se předvedl Dan Bárta a vyrazil z ruky poslední trumfy (zbyly-li ještě nějaké) posledním pochybovačům o jeho lásce k jazzu a improvizaci a o schopnosti ji umělecky realizovat.
Milou spoluprací s chlapeckým sborem Boni Pueri koncert vyvrcholil a také skončil. Žádný přídavek trochu překvapivě nezazněl, a to přes skutečně mnohaminutový aplaus publika, jež povstalo jako jeden muž.
Skromnější pátek
Druhý, páteční večer, byl poněkud skromnější než čtvrteční jednoznačný triumf. Nejen množstvím publika (kapacita Kongresového centra byla tentokrát pořadateli záměrně omezena), ale kupodivu i délkou McFerrinova vystoupení.
To samozřejmě nic neubíralo kvalitě jeho výkonu. V sólových výstupech oproti čtvrtku nic podstatného neubylo ani nepřibylo. Ti z nás, kteří si dali oba koncerty, snad mohli při druhém litovat absence táhlé a hluboce spirituální orientální melodie, která byla jednou z největších ozdob čtvrtečního programu.
Zklamání z Tara Fuki
Co se hostí týče, ten, který ve čtvrtek končil, Boni Pueri, v pátek už na samém začátku nastoupil na pódium a setrval za "mistrem" sedět a průběžně s ním pracovat po celý koncert. Hradečtí chlapci tentokrát zazpívali hlavní part Ave Maria. Bylo to andělský čisté, takřka profesionální, ale kouzlo spontaneity z předchozího dne, kdy totéž zpívalo hlediště, se vytratilo.
Velmi překvapivě zklamalo hostující dámské violoncellové duo Tara Fuki. Ne že by nebylo hodno vedle McFerrina vystoupit - problém byl v nulové empatii cellistek, které prostě "samy na sebe" odehrály dvě vlastní skladby a svému hostiteli vůbec nedaly šanci se výrazněji připojit.
Třetí domácí host, zpěvačka Ridina Ahmedová, vystoupila tak, jak ji čeští posluchači znají, se samplerem, na který si v reálném čase navrstvila několik vokálních partů. McFerrin nejprve její práci sledoval, poté se přidal a jejich souhra krásně vygradovala ve zjevném porozumění.
Životní zážitky
McFerrinovy koncerty sice byly výtečně vystavěny mnoha výše popsanými oživujícími prvky, nepochybným faktem ale je, že i kdyby umělec jen sám seděl na pódiu a zpíval, ať už volné improvizace, ucelené skladby a písně či vtipné interpretace známých kousků (beatlovský Blackbird), nenudil by ani minutu.
Fascinující totiž není jen jeho zpěv, tedy jeho technika a muzikalita, ale také zmíněné charizma a v neposlední řadě i smysl pro humor, který probleskuje i okamžiky toho nejhlubšího soustředění. Setkání s takovou osobností patří vždy k životním zážitkům.
Bobby McFerrin
Hosté Clarinet Factory, Dan Bárta, Boni Pueri. Praha, Kongresové centrum, 15. května 2008. Pořádala agentura Strings of O2.
Hodnocení iDNES.cz: 100 %
Bobby McFerrin
Hosté Tara Fuki, Ridina Ahmedová, Boni Pueri. Praha, Kongresové centrum, 16. května 2008. Pořádala agentura Strings od O2.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
