Na vašich předchozích albech jste se inspirovali chilloutem či glam rockem. Co ovlivnilo vaši poslední desku Head First?
S chilloutem jsme nikdy neměli nic společného. Vlastně ani nevím, co to je. Podobně jako trip hop, s nímž nás taky dávali do souvislosti. Tyhle věci řeší novináři, já ne. Ale co se Head First týče, chtěli jsme udělat desku, která bude především euforická, hymnická a pohodová. A hodně těch písniček je docela veselých. Ovšem současně tam jsou i skladby temnější a atmosférické, které k tomu mají vytvářet kontrast. Čili je to taková míchanice.
Na novince jsou slyšet i názvuky tvorby současných synth popových skupin a projektů jako La Roux, Empire Of The Sun nebo Little Boots. Je tam nějaká propojenost?
Ale my jsme na scéně podstatně déle než tihle lidé...
Právě proto se ptám, jestli je to náhoda, nebo nějaká vzájemná inspirace.
Nevím přesně, co máte na mysli. Ale v podstatě je naše nová deska výsledkem toho, že se téhle hudbě věnujeme opravdu hodně dlouho. Podle mě je však fantastické, že elektronickému zvuku se teď věnuje tolik umělců.
Vy jste s hudbou začínala mezi lokálními punkovými kapelami a později jste začala pracovat se svým současným spoluhráčem Willem Gregorym, což je klasicky vzdělaný hudebník. Neměla jste pocit, že tím zrazujete svoje punkové postoje? Punk přece vznikl jako revolta proti virtuozitě a "technickému" muzikantství.
Podle mě je to naprosto směšná otázka. Já mám prostě ráda hudbu. A hudba je dobrá, nebo špatná bez ohledu na to, jaký je to žánr. Nezáleží na tom, jestli umíte číst z not nebo ne. Jde o stav mysli, o vaši imaginaci. Ne o žánry a jejich hranice. Věci jsou dobré, nebo špatné, nezáleží na tom, odkud vzejdou.
Před třemi lety jste za album Supernature získali nominaci na Grammy. Máte pocit, že její výhra by nějak výrazně změnila směr vaší kariéry, nebo to nemá až tak zásadní vliv?
Tahle věc má samozřejmě určitý psychologický efekt. Takže by podle mě v první řadě ten rozdíl pocítila naše bankovní konta. Ale nikdy jsem žádnou cenu nedostala, takže to nemůžu posoudit.
