Andělský Neckář |
Proč to sáhodlouze rozpitvávat? Zase se to nepovedlo. Jakkoliv se loni Tomáš Klus s Ewou Farnou snažili, letošní Andělé připomínali zlý sen. Nejprve se nic nedělo, pak se objevila noční můra, nakonec jich bylo i víc, divák poposedával, převracel se na gauči a v nejděsivější chvíli sebou trhl, protože si připadal, že cestuje v čase na špatnou stranu. S pusou dokořán pak lapal po dechu. Jenže ten definitivně došel. A s ním i trpělivost dávat podobným "galavečerům" znova šanci.
Přestože Lucie Bílá nasadila laťku vysoko, zdá se, že v moderátorské lize se přece jen najdou podobně zdatní borci (glosu na téma udílení Českých lvů si připomeňte zde). Výkon Marty Jandové totiž není možné ani definovat. Na rozdíl od své kolegyně, se kterou se navzájem poplácaly po zádech, toho nemohla tolik pokazit, protože scenárista asi neměl slinu, takže se večer obešel bez delších proslovů.
Její drobné etudky ovšem vše vyvážily. Proč se honila na scéně s Tomášem Klusem, zda se vůbec kdy učila text a proč si zula kanárkové jehly, ať raději zůstane všem utajeno. Rockerce v růžových šatech, která hlasovací zařízení překřtí na "čudlíčky", musíte odpustit vlastně vše.
Ceny Anděl 2012 |
Co se ale nedá přejít mávnutím ruky, byl zvuk. Proboha proč u hudebních cen – údajně dobře nazkoušených – divákům u televize kapely nahlas chrčí a moderátor tiše kuňká do mikrofonu?
ČT se tenhle kiks snažila zalepit malým proužkem s nápisem "Omluvte sníženou kvalitu" kdesi na dně obrazovky, ale zrovna v téhle kategorii by mělo být vítězství samozřejmostí. Když se to navíc prodává v HD...
O výběru nenominovaných kapel není třeba mluvit. Kabátu lze snad jen pogratulovat k odpíranému živému televiznímu vystoupení, Lucii Bílé poradit, ať na výroční turné s Arakainem nevyjíždí ve strašidelném latexovém kostýmu, a taktéž slavícím kapelám Bacily a Olympic popřát vše dobré do dalších let. Ano, i vy všichni jste měli "zvuk jako z prd...", jak v písni Rádio Bubeneč trefně zpívají pánové z Chinaski.
Nezbývá než se s pokorou poklonit pouze Václavu Neckářovi a dodatečně i akademii za to, že ho do dvorany slávy pustila ve chvíli, kdy se nechává unášet nádhernou comebackovou vlnou k nové desce. Tu pro něj navíc chystá výjimečný tým lidí, pro něž není rádiová rotace tím, co hýbe jejich světy.
Oči se dají přimhouřit relativně snadno, ve čtvrtek večer je divák musel zavírat na několika různých místech. Co ale s takovou show, na kterou se nedá dívat a při jejímž poslechu píská v uších? I přes tu černočernou tmu v tunelu ČT se rýsuje nepatrná jiskra naděje. Před námi jsou divadelní ceny Thálie. Jen proboha aby krabičku se sirkami nedostala do ruky Iveta Bartošová.