RECENZE: Ed Sheeran dobyl Prahu. Jako by však dosáhl vlastního limitu

Nedělní koncert na Letišti Letňany sice dovezl nejen Pražanům populárního písničkáře a jeho hity. Zároveň však dokázal, že to, co může Edu Sheeranovi fungovat na obřích stadionech typu londýnského Wembley, není dost dobře přenositelné na náhodné pole s mobilními tribunami. A vhodnější velký prostor u nás nemáme.

Aby nedošlo k mýlce. Fakt, že kluk s jednou akustickou kytarou a looperem dokáže na jedno místo přilákat ve dvou dnech přes sto tisíc lidí z celého Česka, je pořád fascinující frajeřina. Zároveň je téměř dvouhodinovou produkcí s už z podstaty omezenou zvukovou paletou dokáže obstojně bavit. Klobouk dolů, opravdu.

÷ tour

70 %

Autor: Ed Sheeran

Místo konání: Letiště Letňany, Praha

7. července 2019

Jenže zároveň se ukázalo, že při nedělním koncertu v pražských Letňanech platilo, že zdaleka ne pro všechny návštěvníky to mohl být zážitek stoprocentní.

Není to nic nového pod sluncem, že koncerty se dělají tak velké, aby uspokojily poptávku publika. Stadionová vystoupení Beatles v šedesátých letech tímto stylem například předběhla vývoj ozvučovací techniky. Ed Sheeran naštěstí byl slyšet až do zadních řad, byť druhou řadu reproduktorů nejspíš zvukaři zapnuli až při druhé skladbě. Jen ta atmosféra se jaksi dozadu úplně nepřenesla.

Což není výtka Sheeranovu vystoupení. Ten dělal, co mohl, a nejvěrnější fanoušci mačkající se vpředu, to podle ohlasu maximálně oceňovali. Byť je fakt, že dramaturgie celé show výslednému dojmu úplně nepomohla.

K nejsilnějším momentům patřila píseň The A Team, kde zrovna k vrstvení smyček nedošlo a ve své jednoduché přímočarosti byla velmi působivá. Před mixem písní z prvního alba Sheeran připomněl, že na turné k němu v Česku nebyl, a v jeho závěru nechal různé části publika zpívat různé harmonie. Skvěle procítěná byla i skladba I See Fire.

Poněkud ucouranější střední část koncertu by podle všech náležitostí měla znovu rozproudit smršť hitů na závěr. Jenže v Sheeranově případě jsou i ty nejproslavenější kousky jako třeba Thinking Out Loud trochu cajdáky. Galway Girl z aktuální desky zase jen s kytarou postrádá onen tah irské dupárny s houslemi, jaký známe ze studiové nahrávky. A ještě když si na začátku písně musí nahrát a nabroukat do toho svého efektu jednotlivé stopy, působí to jako workshop k ukrácení dlouhé chvíle někde na festivalu.

Přes to všechno je Sheeranovo vystoupení zážitek, u kterého se vyplatí zůstat do konce. Třeba na pondělním koncertu, na který lístky ještě jsou, a nejspíš kapacitu úplně nenaplní. Navíc je ten zrzek vtipný. Zrovna Thinking Out Loud uváděl slovy: „Jestli tuhle píseň neznáte, jste pravděpodobně na špatném koncertu.“ A na přídavek v podobě singlu Shape of You si přes své černé triko s nápisem „hoax“ natáhl dres české fotbalové reprezentace, což mohlo u mnohých vést k pocitům hrdosti.

Jen je potřeba tlačit se dopředu, nebo se rovnou smířit s tím, že za plné vstupné dostanete poloviční dojem. Existuje přitom tisíc a jeden důvod proč ne každý jde do kotle. A koneckonců u koncertů s naplněnou kapacitou někdo vždycky bude „až vzadu“.

To, co může asi bez problémů fungovat v sice obřích, ale ochozy semknutých prostorách jako londýnský stadion Wembley, vyznívá poněkud rozpačitě na poli, kam se akorát jednorázově přinesou dvě tribuny. A tam, kde do lidí pumpují svou energii třeba Rolling Stones, Sheeranova one man show zákonitě trochu zklame.

Hvězdný písničkář vyrostl tak vysoko, že narazil na svůj limit. Tedy aspoň v zemi, jež sice může zpěváka podarovat krásným fotbalovým dresem, velký stadion s dostatečnou kapacitou by však kromě takovýchto událostí asi neuživila.