S první deskou Oracular Spectacular jste se před dvěma lety stali v podstatě mluvčími mladých. Jaká je tahle generace?
Nejsem si jistý, jestli si už sama uvědomila, čím je zásadní. Na první pohled se zdá, že ji sjednocují věci jako móda, hudba, internet... Ale na skutečné zhodnocení si budeme muset ještě pár let počkat.
Vidíte nějaký zásadní rozdíl mezi současnou generací a například tou z devadesátých let?
Ta dnešní mi přijde optimističtější. V devadesátých ale třeba i v osmdesátých letech převládal pesimismus, možná i strach. To ustoupilo. Což je rozhodně dobře, když vezmeme v potaz, v jakém stavu je dnešní svět. Mladí lidé dnes cítí příležitosti a chtějí je využít.
Nedávno jste prohlásil, že rychlý úspěch postavil mezi vás a vašeho spoluhráče Andrewa VanWyngardena zeď. Co se stalo?
Vlastně nic. Ale ten opravdu nečekaný a rychlý zájem o nás byl prostě větší, než na co jsme se mohli připravit. Bylo to opravdu na hraně toho, co se dá zvládnout. A my najednou museli najít způsob, jak se tím pořád ještě bavit. Chvíli nám to trvalo, ale snad jsme to zvládli.
A já bych čekal, že hrát pro desetitisíce lidí, cestovat po světě a prodávat miliony desek, tím ta opravdová zábava začíná...
Vidíte a někdy to může být naopak. Ale k hlavním neshodám mezi námi docházelo až při natáčení druhé desky Congratulations. Možná jsme cítili příliš velký tlak. Poté, co jsme ji dodělali, jsme se zase začali mít rádi.
Ukázka z hitu It´s Working
Původně jste z nové desky nechtěli vydat žádný singl. Proč jste změnili názor?
Nejsem si jistý, že jsme řekli doslova tohle. Spíš, že na ní nebude nic, co by se přímo jako singl nabízelo. Nic jako Time To Pretend nebo Kids na první desce.
I bez podobného hitu se však album stalo druhým v americké a čtvrtým v britské hitparádě. Jak si to vysvětlujete?
Ani nevím. Mně by samozřejmě nevadilo, kdybychom tam měli jasný hit. Ale cíleně jsme na tom nepracovali. Když napíšete píseň, která se líbí hodně lidem, je to fajn. Ale to se nedá plánovat. Když to přijde, přijde to. Teď se to nestalo. Ale muzika, kterou dnes slýchám, je často záměrně úplně pitomá. Ti, kdo ji tvoří, to vědí stejně jako ti, kdo ji poslouchají. Spoustu lidí to začíná unavovat a čím dál víc hudebníků si uvědomuje, že posluchači chtějí něco víc.
Takže podbízivost považujete za největší bolest pop-music?
Nejhorší je to, že je tu příliš mnoho imitací. Strašně moc lidí se snaží být dalším Michaelem Jacksonem nebo Madonnou, ale nejsou schopní to posunout někam dál. Nepřinášejí nic nového. Bylo by určitě super, kdyby se objevil nějaký úplně nový mainstreamový umělec, který by byl originální a vzrušující, ale na současné hudební scéně nikoho takového nevidím.
A kde v tomhle podle vás stojí Lady Gaga? Je imitací, nebo něčím novým?
Hmmm... Bez komentáře. (smích)
Paul McCartney před časem řekl, že by s vámi rád spolupracoval. Proč k tomu zatím nedošlo?
On prohlásil, že mu klidně můžeme zavolat. Ale my nemáme jeho číslo! A upřímně nemám páru, koho se na něj zeptat. Asi by bylo jednodušší, kdyby zavolal on nám. Sehnat náš telefon není zas takový problém.
