Čtyřruký klavírista, to bude věc

Nezvyklé číslo nachystal pro pražskojarní koncert v Rudolfinu turecký klavírista Fazil Say. Větší část večera sice věnuje svému oblíbenci Johannu Sebastianu Bachovi, ale závěrečná půlhodina bude patřit Stravinského Svěcení jara v autorově úpravě pro čtyři ruce. Na tom by nebylo nic zvláštního. Jenže k Fazilovi se už druhý klavírista nepřipojí. Umožní mu to speciálně upravený klavír vybavený digitální technikou.

Jeden part bude hrát Say naživo, druhý je přednatočený. „Tenhle nástroj má v sobě zabudovaný počítač, který uvádí do chodu jednotlivé klávesy. Výsledný efekt může trochu připomínat atrakce, které jsou občas k vidění třeba v hotelích: klavír s neviditelným pianistou,“ vysvětluje. Nástroj pro Saye zhotovila firma Börenreiter a klavírista s ním objíždí svět. „Výsledek je zvukově i akusticky perfektní a zachovává veškerou hudební atmosféru,“ ujišťuje Say.

Klavírista připouští, že hrát se strojem není jen tak: „Teoreticky bych měl půl hodiny hrát naprosto synchronně s počítačem a samozřejmě se někdy stane, že se vloudí chyba. Tak mne prosím omluvte,“ žádá předem diváky. Námitky, že takový postup v podstatě znemožňuje na pódiu tvůrčí proces, však odmítá: „Svěcení jara je plné pulzu a nepravidelného rytmu, takže je lepší hrát ho zcela přesně podle not.“

Kouzelný klavír samozřejmě lze vypnout a pak se z něj zase stane „normální“ hudební nástroj. Ostatně Say na něj odehraje  první část koncertu. Pražskému jaru ho firma Bösendorfer zapůjčila zdarma. „Běžné koncertní křídlo stojí asi tři až čtyři miliony korun. Klavír pana Saye je přibližně třikrát dražší,“ podotýká ředitel festivalu Roman Bělor.

Recenzi vystoupení najdete ZDE.

Igor Stravinský vytvořil klavírní úpravu baletu Svěcení jara ještě před světovou premiérou orchestrální verze. Ta se konala roku 1913 v Paříži a vyvolala jeden z největších divadelních skandálů dvacátého století. Líčí svět pohanských obřadů a vyvrcholí rituální smrtí mladé dívky. V životě Fazila Saye sehrála tato skladba zvláštní úlohu. „Bylo mi devatenáct, studoval jsem v Německu, cítil jsem se hrozně osamělý a vůbec jsem procházel životní i uměleckou krizí. Byl jsem jakoby blokovaný, vůbec jsem nemohl hýbat prsty. Pak jsem poprvé uslyšel Svěcení jara a úplně mě to vzalo. Hned jsem si obstaral noty se čtyřruční verzí. O něco později mne napadlo, že bych ji mohl zahrát sám,“ přibližuje klavírista genezi projektu, který před dvěma lety zaznamenala na CD firma Teldec. Další skladbu by však už asi takto neinterpretoval. „Svěcení jara zůstane nejspíš jedním výjimečným pokusem.“

Pro Fazila Saye je experiment zajímavou ukázkou možností klavíru. „Tenhle nástroj se dlouho vyvíjel - počínaje cembalem až po dnešní klavír, který je na světě asi 120 let.“ Odhadnout, zda Svěcení jara a la Fazil Say je určitou předzvěstí způsobu, jakým bude klasická hudba interpretována za sto let, turecký virtuos nechce: „Nejsem astrolog. Stoprocentně ale vím, že třeba takového Bacha budeme i za sto let potřebovat k životu stejně jako vodu a vzduch.“

Jedenatřicetiletý turecký klavírista, jazzman a skladatel Fazil Say.

Fazil Say.

Fazil Say.