Coldplay: Nával nové melancholie

Nával krve do hlavy - A Rush Of Blood To The Head - se jmenuje nová deska Coldplay. Na první poslech to žádná horkokrevná ani úderně hitparádová muzika není. Ovšem v Británii se Coldplay opírají o milionovou obec posluchačů. Jejich předloňský debut Parachutes, který nadchl recenzenty na obou březích Atlantiku, si nakonec koupilo pět milionů lidí. Studentský kvartet Coldplay, který se dal dohromady na podzim 1996, patřil k atrakcím letošního ostrovního festivalu Glastonbury.

O chystané novince A Rush Of Blood To The Head široce referoval britský měsíčník Q a přidal čtyřhvězdičkové ohodnocení ("pětku" dostali letos asi jen noví Red Hot Chili Peppers). A bylo co chválit. Coldplay hrají táhlé melancholické písně v maximálně prostých a účelných aranžmá.

Zprvu nenápadné melodie se vytrvale zadírají pod kůži. Zdánlivá obyčejnost a prostota muziky vyvěrá ze silných nápadů, bez nichž by se křehkost kytar Johnnyho Bucklanda, bicích Willa Championa či baskytary Guye Berrymana zřítila do prázdna. Coldplay se dokáží opřít do nástrojů, ale energii výtečně dávkují - posluchač cítí, že rockové napřažení dříme v pozadí všech jedenácti skladeb napájených z mnoha zdrojů.

Zpěvák Chris Martin se jimi netají: "Být v kapele je jako krást auta a svážet je dohromady. Ukradli jsme auta The Cure, Echo And The Bunnymen, Stones..." Například od The Cure si Coldplay "vzali" zřetězování krátkých motivků v hypnotický proud; navíc má singlová píseň In My Place velmi zpěvný refrénový motiv, který občas vylétne "nad hladinu" a dodá písni bolestnou dráždivost.

A Rush Of Blood To The Head Coldplay
1	Politik
2	In My Place
3	God Put A Smile Upon Your Face
4	The Scienstist
5	Clocks
6	Daylight
7	Green Eyes
8	Warning Sign
9	A Whisper
10	A Rush Of Blood To The Head
11	Amsterdam

Svěží klavírní figura, která prochází skladbou Clocks, přenáší Martinovo časté téma smrti až do vytracena. Kapela tu maximálně znásobila účinek prostého nápadu. Daylight je další šperk, tvarovaný orientálně bzučícími kytarami a sevřený tikavými bubínky. Balada Green Eyes se asi zalíbí Američanům kvůli folkové kytaře, decentní romantice a Martinovu hlasu, který své city otevírá až ke konci skladby.

I z Martinových textů proudí slova, jejichž obyčejnost, ba i banálnost ("Kam směřujeme? Nikdo neví" nebo "Je to pravda, že mi scházíš") zpěvák vyplňuje osobním vkladem. V písni Politik, která vznikla po 11. září 2001, Martin upozorňuje, že svět je jeden celek: "Dívejte se na Zem z oběžné dráhy." Říká to jasně, působivě, neobviňuje jako třeba Primal Scream.

V nasazení a jakémsi soulovém rozevření hlasu se Chris Martin podobá Thomu Yorkovi z Radiohead nebo Bonovi z U2. Martin se však do písní nepokládá tak naplno, song Amsterdam z poloviny prošeptá, spoustu hořkých i vášnivých pocitů si nechává v hrdle. S Martinovým decentně sférickým hlasem a písněmi, které se otevírají v prosté kráse, by Coldplay uspěli asi v každé hudební éře.

Uvidíme, zda dorostou velikosti svých učitelů, ovšem hvězdami jsou už nyní.

Coldplay - A Rush Of Blood To The Head - obal alba.