Cassandra Wilson

Cassandra Wilson | foto: Profimedia.cz

Cassandra Wilson se poučena vrátila ke standardům

Jedna z nejlepších amerických zpěvaček Cassandra Wilson vydala nové album Loverly. Částečně se na něm vrací do svých začátků.

Když Cassandra Wilson začala v polovině 80. let natáčet desky, byla často srovnávána s jazzovou zpěvačkou Betty Carter. Podle většiny jejích nahrávek se skutečně zdálo, že má namířeno do mainstreamu. Velkou část jejího repertoáru tvořily standardy, obecně označované za jazzové, byť přečasto vycházející z meziválečné americké populární hudby a broadwayských produkcí.

Zhruba v polovině následující dekády se ovšem Cassandra Wilson našla v originálně pojatém výrazu, který kromě jazzové metodiky používal i velmi silné bluesové prvky a nebál se ani ohlasů folku či country. V tomto pojetí ostatně Cassandra Wilson dala základ řadě následovníků a napodobitelů, z těch nejznámějších například Norah Jones.

Cassandra Wilson živě (2008)

Rodinné stříbro
Na novém albu se - co do velké části repertoáru - zpěvačka (ve vlastní produkci) vrací opět k písním z 30. až 50. let. Jsou tu velmi slavné písně, které měli v repertoáru prakticky všichni podstatní američtí zpěváci a zpěvačky od Nata Kinga Colea po Franka Sinatru a od Billie Holiday po Barbru Streisand. Tituly Lover Come Back To Me, Spring Can Really Hang You Up The Most, The Very Thought Of You či Sleepin´ Bee patří skutečně k rodinnému stříbru americké hudby.

Řada písní osloví už na první poslech i nejazzového fanouška. Nejslavnější písničku z muzikálu My Fair Lady Wouldn´t It Be Loverly zná snad každý, stejně jako další původně muzikálové číslo Til There Was You, které ale především proslavili na svém druhém řadovém albu Beatles.

A protože, jak už bylo řečeno, má Cassandra Wilson velmi blízko k blues, na album zařadila i dvě velmi známé písně tohoto žánru: St. James Infirmary (známé třeba od Louise Armstronga či Vana Morrisona, u nás od Jana Spáleného a Petra Kalandry) a Dust My Broom (jejíž autorství si separátně přivlastnili kytaristé Robert Johnson a Elmore James, byť ji pravděpodobně už před nimi hrála celá mississippská Delta).

Jména, která zvoní
Mohlo by se zdát, že tím, že Cassandra Wilson nazpívala "jen" další album starých standardů, ustoupila z pomyslných dobytých pozic a vybírá si oddechový čas. Jenomže to bychom mohli konstatovat možná při pouhém  pohledu na seznam skladeb. Ve chvíli, kdy cédéčko vložíme do přehrávače, zjistíme, jak dobré dílo zpěvačka a její spoluhráči vykonali.

Ostatně, spoluhráči: rozhodně podstatnější "soupiska", než normálně na zpívaných albech bývá, a to včetně těch jazzových. S Cassandrou Wilson hrají její letití spřízněnci, fenomenální kytarista Marvin Sewell a kontrabasista Lonnie Plaxico. Na piano hraje skvělý "modernista s hlubokými kořeny" Jason Moran, spousty zkušeností s mainstreamem i progresem má i bubeník Herlin Riley. Mimořádně podstatnou postavou je i perkusista Lekan Babalola. Samí špičkoví a hlavně tvůrčí instrumentalisté s portfoliem plným "zvonících" jmen.

Tradice i "skandály"
"Vtip" alba Loverly je v tom, že Cassandra Wilson sice - řečeno titulem jedné z jejích kompilací - "sings standards", ovšem na rozdíl od svých začátků je nyní poučena mnohem širším spektrem výrazových možností a do důsledku využívá elasticitu svých dokonalých muzikantů. Album, mimochodem, bylo natočeno celé živě ve studiu (tedy i včetně zpěvu) během jediného dne - a na jeho nápřahu je to skutečně znát.

Dokument o natáčení alba Loverly

Některé úpravy jsou celkem standardní (například hned úvodní Lover Come Back To Me s hostujícím trumpetistou Nicholasem Paytonem), některé jsou vynikající především výrazem a interpretací (kupříkladu Ellingtonova slavná Caravan), a jiné zase bezmála "skandální". To je případ zejména St. James Infirmary, kterou vpřed žene neuvěřitelný funky stroj perkusí - oproti dosavadním slavným verzím v "pohřebním" tempu. A překvapení konec konců skýtá i The Very Thought Of You - známy jsou verze bigbandové i bluesové, ale jako nádherně komorní duet hlasu s kontrabasem zřejmě slaví premiéru.

Na zpěvu Cassandry Wilson je skvělý nejen její temný zastřený alt, ale také jeho technika. Zpěvačka používá svůj hlas jaksi mimoběžně, její frázování působí ležérně, vlastně to celé vypadá, jako by zpívala jen tak bokem. A přesto je v její interpretaci neuvěřitelné napětí, spousta emocí, které vřou pod povrchem, hluboká empatie v rámci kapely a porozumění pro celé barevné spektrum hudby, které se nad albem klene.

Cassandra Wilson: Loverly
Blue Note/EMI, čas 68:48
Hodnocení iDNES.cz: 80 %