Jakou hudbu Bobek nejraději poslouchá? "Mám rád Roberta Křesťana a Frantu Nedvěda," odpověděl zpěvák. Na pustý ostrov by si však vzal kolekci desek Franka Sinatry.
Dotaz padl také na to, jestli se Bobek ještě věnuje svému původnímu oboru, architektuře. "Ale ano. Doma a na zahrádce. Projektuji si sám nábytek a ve spolupráci s dendrologem realizuji zahradu tak, jak se líbí celé naší rodině. Věřte nebo nevěřte, je to práce na sto let," řekl hudebník.
Pavel Bobek patří mezi stálice domácí hudební scény. I přesto, že se jeho studia původně ubírala jiným směrem: po maturitě na gymnáziu absolvoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství, kde získal titul ing. arch. Nakonec se stal zpěvákem a písničky Lásko, mně ubývá sil; Můj rodný dům; Veď mě dál, cesto má se v jeho podání staly hity. Nechybí ani na Bobkově bilančním albu - Všem dívkám, co jsem měl kdy rád.
Už během studií se Pavel Bobek stal nadšeným průkopníkem a brzy i aktivním amatérským interpretem nastupujícího rokenrolu, který ho uchvátil. I když nedá dopustit na velké americké swingové hvězdy (v čele s Frankem Sinatrou, jehož pozoruhodnou biografii před nedávnem přeložil do češtiny), rokenrol ho poznamenal na celý život.
Účinkoval ve fakultní skupině FAPS (Fakulta pozemního stavitelství), později v tzv. Studiu bigbítové hudby, v roce 1959 vystupoval v divadle Paravan, v letech 1963 – 1964 byl členem skupiny Olympic, se kterou účinkoval v průkopnickém pásmu Karla Mareše a Jiřího Štaidla v divadle Semafor (v programu Ondráš podotýká se představily tehdejší velké rokenrolové hvězdy, mimo jiné Miki Volek, Yvonne Přenosilová a Josef Laufer).
Bobkovým tehdejším velkým vzorem byl tragicky zesnulý Buddy Holly, s jehož „intelektuálním přístupem k rokenrolu“ měl mnoho společného, ale také Eddie Cochran či Jerry Lee Lewis.
V letech 1965 – 1966 spolupracoval Pavel Bobek se souborem Apollo, od roku 1967 byl stálým členem souboru divadla Semafor, konkrétně skupiny Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, což klíčovým způsobem ovlivnilo jeho další hudební dráhu. Do té doby totiž zpíval výhradně anglicky, ale po delším přemlouvání Jiřího Grossmanna nakonec zkusil zpívat česky.
|
VŠEM DÍVKÁM, | |
| 1 | Všem dívkám, co jsem měl kdy rád |
| 2 | Má dívka "N" |
| 3 | Lásko, mně ubývá sil |
| 4 | Nedělní ráno |
| 5 | Můj rodný dům |
| 6 | Pojď stoupat jak dým |
| 7 | Proč nemáš mě ráda |
| 8 | Tam, kde leží Phoenix |
| 9 | Dálniční hlídka |
| 10 | Country boy |
| 11 | Kobylka |
| 12 | Odvykám |
| 13 | Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát |
| 14 | Zmírám láskou |
| 15 | Rokenrolu dal jsem všechny nejlepší své dny |
| 16 | Houston |
| 17 | Veď mě dál, cesto má |
| 18 | Pojď dál a zpívej |
| 19 | Víš, kdo ti smí z tvých vlasů copy splést? |
| 20 | Hejno padlých andělů |
| 21 | Vincent |
„Nikdy předtím jsem nevěřil tomu, že na ty nádherné americké písničky je možné napsal adekvátní český text,“ píše Pavel Bobek v knížce Jiřího Datla Novotného Závidím/Vzpomínka na Jiřího Grossmanna (Regia, 2001). „Až on mě přesvědčil. Říkal, že je blbost, abych to zpíval anglicky, že je to příběh toho vojáka a že mi lidé musejí rozumět (šlo o písničku Kennyho Rogerse Oh Ruby, Don´t Také Your Love To Town, kterou Pavel Bobek proslavil česky jako Ruby, nechtěj mi lásku brát). On měl velice rád příběhy s tragickým koncem. Těch smrtí bylo v jeho písničkách strašně moc a já jsem dlouho nechápal proč... Někdy v sedmdesátých letech jsme hráli bolševikům k MDŽ na Praze 8 – a to byl vyhlášený bolševický obvod! Co jsme mohli dělat? Objednali si nás, tak jsme jeli. Všichni se tam cpali chlebíčky a kořalkou. Po vystoupení mi tam nějaký aparátník také nabídl nějaké pití a pak mi řekl památnou větu: ´Víte, soudruhu Bobku, když jste zpíval anglicky, tak to se nám přirozeně nemohlo líbit. Ale od té doby, co zpíváte česky, je to ještě horší!´ Já jsem na něj vyvalil oči, co tím chtěl říct, a on pochopil, že tomu nerozumím. Tak dodal: ´Protože teď tomu lidi rozumějí.´Tak jsem si řekl: Jirko, kdybys tady byl, měl bys radost.“
Hned zpočátku kladl Pavel Bobek velký důraz na kvalitu českých textů a jeho zájem se postupně přesunoval od klasického rokenrolu k moderní americké country music. „Po nástupu Beatles a vůbec britské rockové scény mě rock už tolik nebavil. A všiml jsem si toho, jak i velké americké hvězdy jako Jerry Lee Lewis, Elvis Presley, Everly Brothers nebo Roy Orbison a další přecházejí k moderní country. A Jirku Grossmanna to chytlo, to měl opravdu rád. Měl rád příběhy těch písní a začal na ně psát své krásné české texty.“
Pavel Bobek začal mít velký zájem o americké country-folkové balady (Kenny Rogers, Don McLean, Kris Kristoffersson, Jerry Lee Lewis), které nabízel posluchačům se skvělými Grossmannovými texty. Po předčasné smrti svého souputníka začal Bobek spolupracovat s dalšími špičkovými textaři: s Michaelem Janíkem, Vladimírem Poštulkou, Zdeňkem Rytířem, Michaelem Žantovským.
První nahrávky pořídil Pavel Bobek anglicky pro někdejší supraphonskou bigbítovou edici Mladého světa (Memphis Tennessee, Oh, Boy!, Rave On, Sealed With A Kiss, Sweet Little Sixteen), začátkem sedmdesátých let získaly obrovský posluchačský ohlas jeho písničky Ruby, nechtěj mi lásku brát, Houston, Křížem krážem, Ptačí styl (všechny s Grossmannovými texty), v dalších letech přišel s hity jako Nedělní ráno, Lásko, mě ubývá sil, Pojď dál a zpívej, S tím bláznem si nic nezačínej (duet s Marií Rottrovou), aj. První album vydal v roce 1975 u Pantonu.
Od nástupu do Semaforu účinkoval ve hrách Šimkovy a Grossmannovy skupiny, uvedl zde s Miroslavem Horníčkem také svůj samostatný recitál Dva muži někde (1979). V roce 1975 vysílala Československá televize společný recitál Pavla Bobka a Jitky Molavcové, v televizi nejčastěji spolupracoval s režisérem Jánem Roháčem (až do jeho předčasné smrti v roce 1980).
V roce 1975 vytvořil jednu z vedlejších rolí ve filmu režiséra Dušana Trančíka Koncert pre pozostalých, v letech 1977 – 1979 natočil pro průkopnický TV kurs angličtiny řadu amerických, britských a australských lidových písniček. Od roku 1982 uváděl samostatný zájezdový recitál Pár přátel mít (ve spolupráci se skupinou Groš vedenou Milošem Nopem). Respektovaný hudební kritik Lubomír Dorůžka nazval kdysi Pavla Bobka „ideologem bigbítu“.
Členem Semaforu byl Pavel Bobek do roku 1990, od té doby se věnuje koncertní činnosti a natáčení desek (na koncertním pódiu je jeho partnerkou Lída Nopová, za zády mu stojí skupina klávesisty a aranžéra Miloše Nopa).
V roce 1985 převzal Pavel Bobek Zlatý štít vydavatelství Panton (obdoba Zlaté desky), v roce 1994 Platinovou desku Supraphonu, v roce 1997 se stal nejhranějším mužským interpretem Country Radia.
Z jeho albové diskografie patří mezi nejznámější tituly Veď mě dál, cesto má, Zkus se životu dál smát, Stárnoucí mladík, Gala-portrét, Já při tom byl, kompilace The best of Pavel Bobek/Muž na konci světa, Muž v zrcadle, Zvláštní věc, Hejno padlých andělů, Bůh má mě rád, Jsem pouhý známý...
Do sleevenotu vinylového debutového alba Veď mě dál, cesto má (1975) vepsal countryový odborník a pozdější redaktor Rádia Svobodná Evropa M.J. Langer následující slova: “Úspěch Pavla Bobka začíná v každém případě znalostí žánru, kterému se věnuje.“
Pavel Bobek má nepochybně o muzice, které se věnuje, přehled, jenž by mu mohl závidět nejeden hudební publicista. Repertoár si vybírá s tak mimořádným citem a vkusem, že k natáčení nového alba přistoupí až tehdy, kdy má pocit, že lépe už vybrat nemohl. A to není v našich krajích zcela obvyklé...
 VZPOMÍNKA NA KOLEGU. Pavel Bobek připravuje novou desku, na které budou mimo jiné dvě písničky od nedávno zesnulého zpěváka Karla Zicha. |
 Pavel Bobek při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
 Pavel Bobek při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES. |
