Tři z nich vystupovali v Praze: je tu Hutchersonův vrstevník, bubeník Al Foster, na jehož dokonalý smysl pro rytmus spoléhal i Miles Davis, nechybí nejvšestrannější z mladých basistů Christian McBride, jehož basa čile bzučí v dovádivých sólech, a slyšíme také pianistku Geri Allenovou, jejíž dobrodružnější styl se tu poněkud zkázňuje, což odpovídá moderně-mainstreamovému ladění alba.
Hutcherson střídá vibrafon s marimbou, v baladách dává vyznívat dlouhým vibrujícím tónům a v rychlých číslech spřádá své jiskřivé pavučiny s technickou virtuozitou i swingovým odpichem. Jeho jemný a brilantní jazz v některých číslech koření hostující altsaxofonista Kenny Garrett, který své bopové hady prostřídává nápaditými melodickými frázemi. Nejde tu o převratné objevování nových světů, ale - což není tak časté - o hudbu nejen špičkových technických kvalit, nýbrž i o muziku melodickou a příjemnou na poslech. A navíc nám znovu připomíná nástroj, na který mnozí už skoro zapomněli.
Hutcherson střídá vibrafon s marimbou, v baladách dává vyznívat dlouhým vibrujícím tónům a v rychlých číslech spřádá své jiskřivé pavučiny s technickou virtuozitou i swingovým odpichem. Jeho jemný a brilantní jazz v některých číslech koření hostující altsaxofonista Kenny Garrett, který své bopové hady prostřídává nápaditými melodickými frázemi. Nejde tu o převratné objevování nových světů, ale - což není tak časté - o hudbu nejen špičkových technických kvalit, nýbrž i o muziku melodickou a příjemnou na poslech. A navíc nám znovu připomíná nástroj, na který mnozí už skoro zapomněli.
