Muldaurová začala kariéru jako členka tehdy populární kapely The Jim Kweskin Jug Band, s níž od začátku 60. let nahrála šest desek a koncertovali společně po celých Spojených státech i Kanadě. Po rozpadu kapely pokračovala v hudbě společně s manželem Geoffreym Muldaurem, ale nakonec se – umělecky i partnersky – rozpadl i tento svazek.
„Nedá se úplně říct, že vydat se na sólovou dráhu byl můj sen, já byla spíš šťastná s kapelou. Ale potřebovala jsem zaopatřit sebe a naši malou dceru,” vzpomíná dnes třiasedmdesátiletá zpěvačka. „Už jsem si myslela, že se budu muset živit jako servírka, když přišla nabídka na sólové album od Warner Bros. Records! Byla jsem z toho úplně paf, ale vydala jsem se tedy do Los Angeles, na sólovou kariéru absolutně nepřipravená.”
Během let se potkala a spolupracovala s řadou hvězd. „Velmi blízký, až sesterský vztah mám s Bonnie Raitt, ta mi byla velkou oporou i tehdy, když jsem se teprve učila, jak vést kapelu. Nakonec jsem, myslím, vyrostla v celkem schopnou producentku. Za posledních dvaačtyřicet let jsem polovinu ze svých čtyřiceti desek sama produkovala a dost z nich získalo nominace na Grammy,” říká Muldaurová.
V průběhu své kariéry se potkávala i s Bobem Dylanem, kterého považuje za jednoho z velkých básníků naší doby. „Řada lidí dokáže psát chytrou, působivou a krásnou poezii. Ale Bob je jiný, jeho pohled na svět, jedinečná schopnost sdělení a sdílení univerzálních pravd a jejich následné destilace do rozsáhlých lyrických forem, které pohnuly a inspirovaly miliony lidí po celém světě, a navíc po takové dlouhé roky... To všechno mě vede k závěru, že Nobelova cena je zasloužená. A že ji měl dostat dávno,” tvrdí zpěvačka.
Na šumperském festivalu Blues Alive vystoupí se svou kapelou Red Hot Bluesiana a s kombinací neworleanského blues, R&B a Swamp Funku. „Ráda si nechávám prostor pro spontánní rozhodnutí, ale můžu prozradit, že zazní některé z mých populárních starších skladeb,” slibuje Muldaurová.
