Bradové Pittové, majitelé modrých pohledů a urostlých těl v dokonalých oblecích, ho musí nenávidět. Čím jim může v očích žen konkurovat? Postava pod míru, vlásky poslední záchrany, propadlý hrudníček, povislá ramínka, ve tváři občasný tik, uhýbavá očka za tlustými skly nemoderních brýlí.
Tělo, hříčku přírody, navíc halí do plandavých kalhot, uválených kostkovaných košil, odřených manšestrových sak a golfového klobouku. Budí soucit vestoje, natož vleže - i na oblíbené psychoanalytikově pohovce, neřkuli v nátělníku na milostném loži. Lituje se, hádá, žárlí, pochybuje, mudruje. A mluví, pořád mluví, až brní hlava.
Dobývá bezradností
Přesto vyhrává. Typický hrdina Woodyho Allena, zpravidla také představovaný svým stvořitelem, dobývá - byť dočasně - krásné ženy. I když jej opustí pro hezčího, mladšího či bohatšího, nosí jej něžně v srdci a kdykoli mu rády ochotně pomohou. Záhada?
Nikoli pro odborníka. „Působí jako posmutnělý, odstrčený, nešťastný smolař, žádný superman,“ říká psychiatr Jan Cimický, „Je to člověk, k němuž se nevzhlíží nahoru, spíše se pozvedává jeho sebevědomí. Vzbuzuje tedy potřebu ochránit ho, pomáhat mu, protože je směšně bezbranný, ale při bližším poznání získává pevnější body sympatie svou povahou, mírností. Ženami je vnímán na druhý pohled jako kvalitní a spolehlivý partner. Mimoděk je přesvědčuje, že bez milující a oddané bytosti je bezradný, ztracený, nemohl by existovat. A to ženy nesporně těší!“
Ochranitelský mateřský pud, to je jedno možné vysvětlení kouzla allenovského reka. Ale možná pravda leží úplně jinde. Třeba ženy prostě citově vydírá. Uvláčí je. Nebo doslova ukecá. České dámy to berou s nadhledem. Originální názor nabízí herečka Lucie Vondráčková:
„Allen jako ideál? Možná proto, že pořád mluví a přitom ho ani moc nezajímá, jestli někdo poslouchá. Takže holka vedle něj může vypnout, myslet na své starosti a řešit si je pěkně v klidu. A když ji něco z monologu toho přemýšlivýho pána zaujme, prostě si to do svých myšlenek zakomponuje. A jsou zas oba o něco moudřejší.“
Její kolegyně Anna Geislerová přidává svůj tip: „Za jeho nejsilnější fluidum považuju, že je strašně vtipný a je schopen ženu přesvědčit, že touží jen po jejím pravém já a s ním hodlá i souložit. Že se později ukáže, že jeho neurotismus není nadsázka a že je to normální prasák, to už je holt život.“
Do třetice se k přitažlivosti allenovského hrdiny vyslovila překladatelka, příslovečná „specialistka na Allena“ Dana Hábová: „Ochotně k ženě o půlnoci přijede zabít pavouka baseballovou pálkou, vždy má u sebe prášek na cokoli, zábavně konverzuje o Kirkegaardovi, určitě si nepouští Petra Koláře, je posedlý sexem.“
Diagnóza: neurotik
Prášky opravdu allenovský hrdina polyká ve velkém. Brad Pitt by čekal, že i zdravý mluvka neschopný činu bude pro ženu spíše přítěží, natož ufňukaný hypochondr, který umírá šestkrát denně a vidí kosatou za každým rohem. Jan Cimický stanovil pro Allenova hrdinu odbornou psychiatrickou diagnózu:
„Emočně nestabilní, spíše subdepresivní introvertovaná osobnost s neurotickými rysy intelektuála odtrženého od životní reality, v němž se poznává mnoho intelektuálů - jako by v něm viděli sebe.“
Charakterizuje jej slovy „trochu popletený, nejistý, nešikovný a nepraktický, klidný intelektuál, introvert, působí spíše jako outsider než playboy, bezelstně, upřímně, přirozeně, trochu nešťastně, což paradoxně vypadá komicky, nechtěně vtipný“.
Dále podle Cimického není žádný „módeman“, nýbrž člověk důvěřivý, citlivý, skrytě laskavý, většinou nepřipravený na intriky a manipulaci, proto vykolejený. Reaguje spontánně, má specifický smysl pro humor, netlačí se do popředí, sympatie získává pro svou neohrabanost fyzickou i ve vztazích a komunikaci. „Zkrátka smolař, který u empatických osob vzbuzuje potřebu pomáhat mu,“ shrnuje lékař.
Muž do nepohody?
Allenovský hrdina je v jednom ohledu starosvětský: vždycky si najde čas na city. Rýpe se v nich, utápí, mluví o nich, podléhá jim. Což působí úžasně, v realitě se vlny vyznání nepěstují. Ublíženeckou bezmocností, jež si říká o konejšivou náruč, nás dělá lepšími - z plátna.
Neboť ve skutečnosti by život s ním byl peklo. Vesměs ho provází neúspěch či pochyby o možnosti uspět, je sebestředný, řeší nesmrtelnost chrousta nebo stvoření světa, když je třeba probrat dovolenou či řemeslníky - jak dokládá ve slavném bonmotu Nejenže není Bůh, ale zkuste sehnat o víkendu instalatéra!
Říká však také: Ženy jsou cosi hebkého, co člověka obalí. Někdy totálně. Možná ho milují proto, že jim dává pocítit, jak jsou důležité. Ale hlavně je vtipný, čímž odzbrojuje i Brady Pitty. Není nic horšího než muž, se kterým je nuda.
ALLENOVY HITY
1971 Banáni - aby získal úctu politické aktivistky, vrhne se Allenův hrdina do víru revoluce
1972 Vše, co jste chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) - Allen coby spermie
1973 Spáč - Allen, klarinetista, je zmrazen a procitne ve vzdálené budoucnosti
1977 Annie Hallová - v romantické historii dvou neurotiků; výsledkem byly čtyři Oscary
1979 Manhattan - černobílé vyznání melancholické lásky k městu a ke studentce
1982 Sex noci svatojánské - vzájemné city se zašmodrchají na víkendovém večírku
1985 Purpurová růže z Káhiry - filmové postavy přestupují z plátna do reality a naopak
1989 Zločiny a poklesky - cesta od vášně přes výhrůžky až k úvaze o vraždě
2001 Prokletí žlutozeleného škorpiona - lupičská zábava s hypnotizérem v retrostylu
2002 Hollywood v koncích - film slepého režiséra v USA propadne, Francie ho ocení
