Vraž do toho jíšku

Je milé od České televize, kolik práce udělá za diváka. I tu námahu přemýšlet, kam svět obrazovky spěje, vzala na svá bedra v pořadu Naše televize dnes a zítra z cyklu Za dveřmi je A. G. Přisámbůh, že i v kromobyčejně vypečeném týdnu plném pamětnické nudy byl tenhle nový pořad ze všech nejvypečenější. Bezděčně a mistrovsky totiž dokresloval současný sklon ČT zabývat se sama sebou, aniž k tomu potřebuje diváky - ani jako spoluhráče před kamerou v té nejprostší podobě, třeba prostřednictvím ankety na ulici.
A už vůbec nehledá nápady, jež by publikum připoutaly alespoň před obrazovku. "My hoši, co spolu chodíme," řečeno s Karlem Poláčkem, si vystačili sami. Nedejme se zmást dělením pořadu na kapitoly Pohledy zvenčí a Pohledy zevnitř - s výjimkou ředitele Primy tu vesměs řečnili jen ti "zevnitř". Tedy lidé, kteří už v ČT nebo pro ČT pracují nebo by tam pracovat chtěli, případně by v ČT pracovat mohli, jenže zatím nechtějí. Což byl vzácný případ jedince, mladého rozhněvaného muže, jenž se dopustil roztomilé úvahy o počtu (cituji) "blbců v ČT", jenž prý odpovídá poměru týchž ve společnosti; alespoň v tom je podle něho ČT pravdivá.

Jeden osvěžující výrok ovšem nemohl nic změnit na faktu, že pořad postavený na vzorku osob z profese a "od kumštu" je pro diváka slušně řečeno na nic. Ono těžkopádné mudrosloví národa televizního, recitujícího ušlechtilé poučky s mučivou leností, trpitele přímo vhání do náruče říznějších stanic. Připomínalo to vnitropodnikovou poradu, z níž směrem k platícím koncesionářům vyplyne jediný sebelítostivý výkřik: My to myslíme dobře, jen vy, barbaři nevděční, Milionářem naočkovaní, nám to kazíte!

Když to s diváky nejde po dobrém, zkusí se to po zlém - od toho je zábava. Sobotní smíření estrádního vkusu napříč stanicemi už dosáhlo takového stupně, že naslepo by člověk neuhádl, který kanál ho právě baví. Odkud se hlásí salonní kouzelník? Nebo jásavá Bramborová placka se škvarkama? Natvrdlí policajti? Manželské anekdoty? Veselé historky z cest a z natáčení? ČT 1 nebo Nova, všechno jedno, tam i onde padali z úst bavičů "blbci" coby spolehlivá návnada smíchu. Navenek různé balení - probírka lidských vlastností v Neváhej a toč! nebo seznam návodů k dobré náladě v Dobrotách - je jenom jiná šňůrka, na niž se navlékají stále tytéž korálky, jen hustá jíška coby základ pořád stejné omáčky ze závodní jídelny: hnědé, bílé, rajské nebo koprovky.

Výjimečně se kuchař slituje a přilije smetanu; to byl případ Josefa A. Náhlovského, jenž ve dvojici hrává burana, sólově však umí chytrou sebeironii. Jeho výrok "nejradši jsem veselý za peníze" provoněl kuchyni přičmoudlé zábavy, kde se už zase zadělává jíška ve velkém - na silvestrovskou svíčkovou.
,