„Bylo to, když se mi narodil velmi vážně nemocný syn. Odstrčila jsem tehdy starší dceru Agátu stejně, jako to dělá moje hrdinka se svou dcerou. Celý život jsem mu prakticky do jeho sedmnácti let obětovala,“ vzpomíná Žilková. „Pak jsem si ale jednoho dne uvědomila, že bych mohla skončit obdobně jako tato matka a poslala jsem ho do Španělska. Z obrovské pečující mateřské náruče byl najednou v úplně cizí rodině. A upřímně jsem tím jemu i sobě zachránila život. Dopadli bychom jinak dost podobně. Každá anomálie nebo co je nějakým způsobem moc, je prostě nezdravé,“ myslí si.
 |
Film režisérů Davida Laňky a Martina Müllera vznikl podle divadelní hry francouzského autora Fabia Marra. „Přijel za námi i na natáčení. Ve Francii se to hraje jako černá groteska. Tady u nás byl překvapený, že jsme z toho vlastně udělali psychologický film s komickými prvky,“ říká.
Děj Spolu začíná ve chvíli, kdy se do domácnosti k matce a synovi, slovy tvůrců „desetiletému klukovi zajatému v dospělém těle“ vrací po letech dcera Tereza. Domácnost, ve které se znovu ocitá, se však navzdory času, vůbec nezměnila. A tak nabude pocitu, že by s tím měla něco udělat. Aby matka myslela konečně také víc na sebe i na ni.
„Podstata herectví je najít paralelu v každé roli. Pokud by se mi nepodařilo najít sama sebe v každém, koho hraju, nemělo by smysl ji hrát. Učila jsem to takto i na konzervatoři. Vždycky se dá s postavou ztotožnit. I když třeba hrajete vraha,“ říká. Hlavním hereckým partnerem byl Žilkové ve filmu Štěpán Kozub. „Štěpán Kozub je geniální. Sehráli jsme se asi během dvaceti vteřin,“ vzpomíná.
Tele Tele se nejdřív nedařilo
V Rozstřelu Veronika Žilková promluvila i o satirickém pořadu Tele Tele, který vysílala Nova a měl 267 dílů. „Dnes tomu říkají kultovní pořad, ale rok se na to nikdo nedíval! Tehdy naštěstí Vladimír Železný vydržel s nervy a držel nás na obrazovce,“ přibližuje počátky. „Byl to tehdy úplně nový druh humoru. Diváci byli zvyklí spíš na humor typu Televarieté a televizních silvestrů. Michal Suchánek a Richard Genzer tím jako autoři tehdy posunuli zaběhlé hranice televizního humoru,“ dodává.
Na otázku, zdali by do podobného formátu šla znovu odpovídá: „Určitě. Ale myslím, že Michal s Geňou s tím už nikdy nepřijdou. Bylo to tehdy hodně náročné a teď jim funguje jejich improvizační pořad… Ale určitě je pořád co parodovat. Někdy, když se dívám na zprávy, mě hned něco napadne,“ uvádí.
V létě Žilková natáčela nový film Beáty Parkanové Světýlka, ve kterém ztvárnila roli babičky. „Je to příběh vyprávěný očima pětileté holčičky, jejíž rodiče se rozvádí. Dospělí si mnohdy neuvědomují, že když něco řeší před dětmi, ony to všechno slyší, i když si u toho třeba hrají,“ podotýká. Do kin film vstoupí příští rok. Brzy se Žilková objeví ještě v seriálu Dobré zprávy nebo filmu Vánoční příběh. Premiéru bude mít také muzikál Okno mé lásky složený z hitů kapely Olympic.
Na konci srpna Žilková ukončila dlouholeté angažmá v Činoherním klubu. „V roce 1991 jsem tam nastoupila, když byla Libuška Šafránková na mateřské… Po vzájemné dohodě jsem teď odešla do důchodu. Je tam nové vedení, Martin Finger a Ondra Sokol, chtějí to divadlo dělat mladší,“ vysvětluje.
Na závěrečnou otázku, čím si udržuje životní energii v pracovní vytíženosti i těžkých životních situacích odpovídá radou své herecké kolegyně Jany Šulcové, kterou jí jednou udělila: „Život není to, co chceš, ale co vydržíš!“
