„Se Stellanem Skarsgårdem jsem se seznámil před šestadvaceti lety. Strávil jsem s ním v Praze víkend bouřlivějšího charakteru,“ líčí režisér první setkání se slavným hercem, které skončilo bitkou s opilci v jednom podniku. „Vyhráli jsme ji,“ dodává Marhoul.
Režisér tvrdí, že nikdy nedělá castingy. „Buď se dívám po divadlech, anebo vybírám herce čistě intuitivně,“ říká. Takhle potkal i dětského herce Petra Kotlára. „Všechny svoje scénáře jsem napsal v Českém Krumlově, kde on žije a jeho prarodiče vedou hospodu. Začal jsem původně zkoušet jeho bratra Míšu, ale on je introvert, což před kamerou nejde,“ líčí Marhoul.
Pro Marhoula je Nabarvené ptáče první film s dětským hercem. „Nikdy jsem s dětmi nepracoval. Péťa má psa, který se jmenuje Dodík, a když to navlíknete na Dodíka, tak to funguje. Pokud potřebuju smutný obličej, řeknu mu, ať si představí, že se mu ztratil Dodík,“ vysvětluje.
Kosińského román líčí příběh židovského chlapce, kterého rodiče před druhou světovou válkou pošlou kamsi na polsko-ruské pomezí, aby přežil. Ve filmu se bude mluvit jen devět minut. „Zjistil jsem, že abych odvyprávěl emoce, nepotřebuju dialogy. Z mé strany to není nějaký intelektuální blábol,“ tvrdí Marhoul. Přesto zazní hned několik jazyků.
Část filmu se točila na severu Ukrajiny. „Tam, kde jsme žili, nikdy žádný turista nedorazí, takže tam cizince léta letoucí neviděli. Lidé jsou tam hrozně nedůvěřiví, ale když tu bariéru prorazíte, je to v pořádku. Otevřou vám srdce. Pak jsou i lidé, kteří závidí, že jste ze Západu. Je to tam těžké. Ukrajinu jsme přejmenovali na zemi, kde úsměv znamená slabost. Vládne tam poker face,“ líčí Marhoul. A přidává další zážitek: „Muž je tam člověk a žena věc. Když jsem dotočil s komparzem a všem poděkoval a podal ruku, místní fascinovalo, že já, režisér, podávám ruku i takové bytosti, jako je žena.“
Světová premiéra je naplánovaná na květen 2019, do našich kin má Nabarvené ptáče vstoupit v září téhož roku.
O režiséru Marhoulovi je známo, že má kladný vztah k armádě a je i příslušníkem aktivních záloh v roli majora. „Branná výchova na školách by být měla a měl by ji doplňovat i praktický výcvik. Studenti středních škol by měli odjíždět na dvoutýdenní ‚bootcamp‘. Možná, že by si někteří poprvé sami složili košili,“ říká.
Zároveň je však proti povinným odvodům. „To by bylo na dlouhou diskusi. Ani jako voják nebudu skákat radostí do vzduchu, že mají kluci na půl roku jít na vojnu. Moderní válka je navíc tak komplexní, že musíte cvičit kontinuálně, takže by to nemělo smysl,“ dodává Marhoul.
Celý záznam Rozstřelu s Václavem Marhoulem:
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
