Petr Vachler

Petr Vachler | foto: David Votruba, iDNES.cz

Vachler: Doblba! je o naší nepoučitelnosti

  • 3
Nový český snímek Doblba!, který přijde do kin v září, patří mezi nejočekávanější filmy blízké budoucnosti. Natočil ho Petr Vachler, který je zároveň jeho spoluautorem a producentem.

O čem vypráví Doblba!?
Film Doblba! vypráví doblba o tom, co neustále děláme špatně a že jsme totálně v některých věcech nepoučitelní.

Jak vznikal scénář?
Scénář vznikal cca rok a půl. Když jsme s Honzou Stehlíkem začali psát námět, dali jsme si za cíl, aby to byl levný film, v létě, nenáročný, pokud možno v jednom prostředí. Když jsme napsali námět a začali pracovat na scénáři, vyšel z toho film, jehož první záběr byl na Kambodžu nebo Srí Lanku a zbytek se odehrával v zimě na různých místech po celé České republice. Takže  jsme napsali snad nejdražší scénář, jaký v rámci toho příběhu šel.  Tak jsme zase začali hledat cesty, jak to zredukovat a ten příběh neochudit. Nakonec zůstala hlavní složkou atmosféry zima a sníh. Měli jsme natolik štěstí, že sníh nám napadl dva dny před natáčením. I když scénu na hřbitově jsme třeba roztočili jeden den bez sněhu a druhý den jsme museli odklízet sníh z celého Slavína, protože přes noc ho napadlo tři čtvrtě metru. Ale bez sněhu bych si  ten film nedokázal představit.

Do jaké míry čerpá film ze situací, které se skutečně odehrály?
Zaznamenali jsme minimálně dva příběhy, které se skutečně staly – jeden se přihodil našemu grafikovi Pavlu Šmerdovi – to je ten příběh s tatínkem. Hodně jsme ho změnili. Příhoda s králíčkem, jejíž část je tu použita a rozvedena, se stala naší bývalé spolupracovnici z VAC. Pak je tam řada situací, které jsem vypozoroval ve svém okolí. Hodně lidí se mě ptá, zda to je autobiografický příběh. Už proto, že jsme scénář psali dva a že jsme si řekli, že vybereme ty nejpikantnější scény ze života našich známých, tak toho autobiografického je tam poměrně málo.

Jste nejen režisérem, spoluautorem, ale také producentem filmu Doblba!. Jak se to dá zvládnout?
Já jsem to udělal jednoduše. Celý projekt jsem  připravil, a pak jsem vše předal výkonnému producentu Aleši Týblovi. Zhruba týden před natáčením jsem nechtěl o penězích nic slyšet, protože to už by ten film dopadl jako statistický údaj: příjem-výdej. Bohužel devadesát procent věcí, které dnes vznikají v oblasti kultury, je jen otázkou příjmů a výdajů, na vlastní obsah se už nikdo neptá. Celá řada režisérů se o to snaží, ale producenti nemají možnost výdělků v jiných státech, a tak jsou nuceni uplatňovat ten přístup příjem-výdej  a to je hodně deprimující.

Co považujete za úplně nejobtížnější při natáčení a co to bylo v tomto případě?
Úplně nejobtížnější je pro každého režiséra podle mého názoru práce s herci. Osobně to považuji za základ režisérské práce. Nalézt a smíchat lidi, kteří ve filmu vytvoří to, co člověk napsal. Já jsem zvolil tu obtížnější cestu – kombinaci herců a neherců. Ale jestli něco tenhle film dělá, tak jsou to herecké výkony. Jednou z nejobtížnějších věcí pro mě osobně byla práce s mou dcerou Valinkou. Nevěděl jsem, kde je ta hranice, kdy hraje dobře nebo kdy přehrává. Tam jsem potřeboval vždy korekci. Když mi i pomocná režisérka a další potvrdili, že Valinka hraje výborně, začal jsem tomu věřit. Ale to byl jediný herec, u nějž jsem nevěděl, zda je to v pořádku nebo ne.

Jak vzniklo obsazení Jaroslava a Vlasty Duškových?
Měl jsem na castingu nejrůznější herce, zkoušeli jsme  například Jiřího Lábuse, ale když pak seděli  s Jardou vedle sebe, tak rozdíl deseti let byl přece jen málo. A pak Jarda přišel s nápadem, aby  na konkurz přišel jeho skutečný tatínek. A Vlasta vystřihnul něco pro mě naprosto neuvěřitelného. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Šebánka z Homolků, vybavily se mi filmy Miloše Formana a věděl jsem, že je to jasný. Problém byl v tom, že jsem si nebyl úplně jist, jak se jeho neherectví skloubí s herectvím ostatních, ale nakonec to dopadlo absolutně skvěle a já jsem z něj nadšen. Oni všichni vytvořili takovou zvláštní "Homolkovskou" rodinu roku 2005 –  nebojím se to říct, i když to zní hodně nadneseně, ale  kdo jinej by ten film měl chválil, než já… Jestli se pletu, to už posoudí diváci. A pak mi tam trochu pořád vychází i ten Spalovač mrtvol. Takže já vážně nevím, jestli jsem natočil komedii nebo tragédii, ale ona to vážně asi bude ta tragikomedie. A ty máme jako Češi  nejradši, protože jsme svým způsobem tragikomický národ.

Jak jste vybral trojici bratrů?
Dlouho jsem přemýšlel, jak sestavit tři bratry. Jarda Dušek byl od počátku jasný, ale kdo k němu? Uvažoval jsem o řadě jmen, ale když jsem viděl na konkurzu, jak  hraje Petr Čtvrtníček vážnou roli, protože tahle role je svým způsobem vážná, byl jsem nadšen. S Petrem se skvěle spolupracovalo. Byla to výborná soda v zákulisí, a co se týká jeho hraní před kamerou,  jsem maximálně spokojený. Přesně mi sedí do role toho hajzlíka, kterého jsme potřebovali. Tuto dvojici jsem pak doplnil o Marka Daniela.

Věříte, že vše, co člověk udělá, se mu vrátí. Budete v příštím životě za film Doblba! potrestán nebo pochválen?
Já mám ve svém životě tolik negativních věcí, takže asi potrestán budu, ale zase věřím, že jsem udělal pár dobrých skutků, které to maličko vymažou. Až sednu do toho výtahu, který jezdí do nebe nebo do pekla, asi pojedu dolů, ale doufám, že ne tolik pater, jak to vypadalo v mých patnácti, dvaceti nebo pětadvaceti letech. Pomalu snad ten výtah přibržďuju a  doufám, že se mi do konce života podaří popojet i trochu výše. Cokoliv bude od nuly nahoru, bude výborné.

Jak to bylo s vegetariánským stravováním  při natáčení?
Všichni byli dopředu upozorněni na vegetariánský catering i na to, že kdo bude chtít maso, musí si jej koupit. Také všechny pokrmy, které se jedí v záběrech, byly vyrobeny z tofu, robi masa nebo dalších ingrediencí. Maso se opravdu nejedlo ani při štědrovečerní večeři. A samozřejmě žádné zvíře nepřišlo k úhoně.