To vydrží jen sklerotik

Pár jistot ještě trvá. Například počne-li Vladimír Železný ve své sobotní kazatelně Volejte řediteli vesele máchat rukama a vysvětlovat, že do studia pronikla moucha, a jak známo, milí diváci, taková moucha ve studiu je věc zapeklitá, ba neřešitelná, však jsem vám o tom onehdá už vyprávěl - pak můžete vzít jed na to, že máme zase léto. Nic se neděje, televize roztáčejí kolotoče vyždímaných repríz, jež může bez újmy přežít jen sklerotik.

Právě o přežití, byť spíše symbolické, bojují na pokračování členové dvou družstev v prakticky jediné ucelenější novince. Stal se jí zámořský cyklus Survivor - Kdo přežije? uklizený na Nově předvídavě do dopoledních časů. Možná je to test světového hitu tuzemským publikem, čtený dabing tu však ještě "zestejňuje" beztak už dost shodné soutěživé týpky obdařené americkou rétorikou. A nebýt hada, který se občas prosmýkne džunglí, byla by to stejná nuda jako tombola na hasičském bále. Pokud dolary nenahradí koruny a namísto sebevědomých cizinců nebude před kamerou v boubínském pralese vyhrabávat kořínky polonahý našinec, nejlépe tatík s pivním pupkem, pak se princip hry Kdo přežije? těžko uchytí.

Také ostatní stanice spoléhají hlavně na nákupy. Česká televize představuje úctyhodnou sérii amerického nezávislého filmu, třebaže přívlastek "nezávislý" jí asi diváků nepřidá. Stačilo by, že jsou to filmy kvalitní a že odmítnout značku made in USA šmahem jen kvůli akčním odvarům či buranským legracím je krátkozraké. Navíc dostaly výtečný dabing. Jenže proč si tak silnou kolekci Kavčí hory vystřílejí právě o prázdninách?!

Prima vede v umění učinit z nouze ctnost. Rovněž nakupuje, rovněž opakuje, ale obsah starých balíků přerovnala do nových krabic podle jednotlivých zemí a třeba německou řadu opatřila zábavným propagačním monologem Milana Šteindlera, který ve svém "sudetském" nářečí z někdejšího pořadu Česká soda - Alles Gute! zve "na špacír".

Kéž by aspoň záblesk takového nápadu měl sobotní pořad na ČT 2, kterému se říká "komponovaný" snad už jen z útrpného zvyku - slovo "zbytkový" by bylo víc na místě. Tentokrát nesl název Cesty vody a pouze tu klidně protekly čtyři mokré dokumenty - francouzský o Dunaji (jenž aspoň zrcadlil i motivy historickopolitické) a tři domácí: o vltavských vorařích a vodácích, o Rýnu, kde nesměla chybět obligátní Lorelei a vinařská zastávka, a konečně o Holandsku inspirovaný Karlem Čapkem. Turistické črty jedna jako druhá, na rozdíl od Cestománie bez překvapení i humoru. Pro dovršení vlhce houpavého večera chyběl už jen velkofilm Vodní svět, zato načasování tématu vyšlo na jedničku. Divák, který po celý den vynášel v kýblu vodu ze zatopených sklepů, musel být bez sebe nadšením.

Než takovéhle novinky, než nekonečné sestřihy už několikrát sestřižených estrád, než návraty k detektivkám typu Čas pracuje pro vraha, kde soudruzi příslušníci odhalují zločinné cestičky socialistických vědců na prohnilý Západ, to už je lepší Železného receptura. Pusťte do studií všech televizí hejno much, rozdejte plácačky - a uvidí se, kdo přežije.