„Krása na plátně po něm zůstane,“ vzkázal Forman a nadílka svátků to stvrzuje. Zítra Valmont, pozítří Amadeus; dvojí pastva pro oči, dvojí hra stínů, světla, barev, sladce neřestných nálad pod dobovými krajkami. Paráda – ovšem jak ji v současné válce o digitalizaci archivních děl uvidíme?
Takhle jeho kolegové popsali oslavu kameramanových osmdesátin s projekcí filmu Hoří, má panenko: „I když se digitalizoval přímo pod supervizí Ondříčka a expertní skupiny kameramanů v původním formátu 1:1,66, výsledné disky jsou z rozhodnutí nového vedení Národního filmového archivu distribuovány ve formátu 1:1,37. Když to slyšel promítač, sám změnil formát na přehrávači tak, že nakonec film byl promítnut k radosti pana Ondříčka i ostatních se správným poměrem stran 1:1,66. Obraz vykazoval přesně posazené kompozice a nikde nebyl ořezán.“
Tak ještě jednou díky, pane Ondříčku, i za to, jak jste ctil řemeslo. Ať už si je připomeneme v plné kráse, nebo „ořezané“.