Na světě je už upoutávka filmu postavená na tajemných otázkách Pili jste houbový čaj? či Máte rádi televizi?, pokřtil se plakát s kouzelně vymóděnou trojicí hlavních hrdinů, které představují Ivan Trojan, Jiří Macháček a Marek Taclík.
Účastníci testovacích projekcí, kteří však sestřih filmu viděli bez konečného zvuku a bez hudby zpívajícího Jana P. Muchowa, vycházeli mrtví smíchy. Ondříček trávil nedávný karlovarský festival tradičně s díly nezávislých tvůrců, jež miluje, a stěžoval si jen na vlastní slabou vůli, která ho jaktěživ nezažene do postele před pátou ranní.
Macháček tu oslavil své narozeniny a líčil, kterak „unesl“ noční autobus za účelem společné koupele - skončila prý ve třiceticentimetrové hloubce. Zkrátka kolem filmu se mlží, řádí a vtipkuje v podobném generačním duchu, jaký diváci od „svého“ příběhu čekají.
Ondříček prozradil jen některá „nej“. Například: „Největší detail v celém filmu má Jan Tříska. Jeho role sice není velká rozsahem, ale zato je dějotvorná a šokující.“ Nebo: „Největší riziko představoval Taclík, kterého jsem ve finále vybral místo Pavla Lišky či Davida Novotného. Teď jsem na svou volbu hrdý.“ Či také: „Nejneskutečnější okamžiky jsme zažili s dvěma dívkami bez herecké zkušenosti. Jedna se rozbrečela, že končí, druhé z nervozity naskočil opar. Ale nakonec jsou obě úžasné: ne snad vyloženě královny krásy, ale mají zvláštní osobitý půvab.“
Ze zkušebních promítání pro divácký vzorek prosákla zpráva, že hned v prvním záběru se objeví Macháček, ještě nic neřekne, a lidé už se smějí a tleskají. „Je to pravda,“ potvrdil režisér. „Ve filmu Výlet Macháček pronesl - Dobrý den, maminko - a už se lidi řezali smíchy, v našem filmu pozdraví - Dobrý den, otče - a odezva je navlas stejná. Je to zvláštní, ale je to tak.“
Po pracovních projekcích vyplňovali diváci dotazník, který režisér sestavil podle vyzkoušených dotazníků z Hollywoodu, od Alfreda Hitchcocka i dle vlastních představ. Ptal se tu na všecko možné: jak by měl film končit, která je jeho nejlepší a nejhorší scéna, o jaký žánr jde. A třebaže je prý tvrdohlavý a do práce si jinak nedá mluvit, kvůli reakcím diváků přesunul jednu scénu z konce hned na začátek - příští ohlasy mu daly za pravdu.
„Byly to názory hodně zajímavé, a taky odlišné podle věkových skupin. Když jsme psali scénář, mysleli jsme si, že tentokrát oslovíme spíše dospělé nežli teenagery. Ale při testovacím promítání reagovali nejspontánněji lidé mezi patnácti a sedmnácti, takže Jedna ruka netleská bude mít možná ještě mladší publikum než Samotáři,“ odhaduje Ondříček. Slíbil také dostatečnou zásobu takzvaných „hlášek“, které mládež miluje, cituje a šíří.
A jak synovu novinku přijal jeho slavný otec, kameraman-klasik Miroslav Ondříček? „Táta byl sice nadšen, ale vím, že kdyby to natočil někdo jiný než já, hnal by ho nejspíš holí. Jak říkám: je to film pro patnácti- až sedmnáctileté,“ směje se režisér.
 Fotografie z filmu Jedna ruka netleská. |
 Fotografie z filmu Jedna ruka netleská. |
 Fotografie z filmu Jedna ruka netleská. |
 Fotografie z filmu Jedna ruka netleská. |
 Fotografie z filmu Jedna ruka netleská. |
