Hlavní dvojice snímku Tady hlídám já točí pokračování

Hlavní dvojice snímku Tady hlídám já točí pokračování | foto: ROAD MOVIES

Jezevčík, kterého zbrzdil koronavirus. Točí se Tady hlídáme my

  • 0
Čekalo je jaro na Šumavě, týden před natáčením však musel rodinný příběh plný psů měnit plány. Jak nouzový stav postihl filmaře, dokládá osud komedie Tady hlídáme my.

V roce 2012 natočil Juraj Šajmovič rodinnou komedii ze šumavského penzionu Tady hlídám já, v níž si zahráli Lukáš Vaculík, Jitka Ježková, v dětské roli Veronika Divišová a coby vypravěč její psí kamarád jezevčík Hugo.

Volné pokračování Tady hlídáme my počítá se stejnou sestavou hlavních hrdinů i se shodným dějištěm uprostřed přírody, pouze se proti původnímu sólistovi jezevčíkovi vydatně rozroste psí smečka i počet majitelů různých ras. A to se navzdory relativní izolaci na šumavské samotě prostě točit nedalo.

„Situace s nouzovým stavem nás postihla významně, měli jsme točit v březnu a v dubnu, ovšem kvůli vládním opatřením jsme museli rušit březnový termín týden před první klapkou a zanedlouho i dubnová data. Když jsou všechny přípravné práce dokončené, všechno dojednané a najednou se musí odvolávat lokace, herci i štáb, je to pochopitelně práce navíc, kterou vám nikdo nezaplatí. S tím souvisí jak výpadek financí, tak nutný posun filmového času ve scénáři,“ líčí producentka Beatriz Šajmovičová. 

Naštěstí zimní natáčení stihli, namísto jarních sekvencí však druhá část prací vypukne až v červnu. „Jednu scénu z natáčecího plánu jsme zatím museli odložit na neurčito, protože tam máme mít asi sto padesát lidí komparsu a k tomu jednou tolik psů. Půjde o speciální výstavu jezevčíků, na níž si Hugo musí vybojovat vítězství, aby dostal za nevěstu svou lásku,“ směje se producentka. Smích ji však opouští, když dojde na státní pomoc umělcům. 

„Co se týká podpory státu filmařům, je to výsměch. Jsme členy Asociace producentů v audiovizi, dostáváme pravidelně informace a čekali jsme, že stát podpoří filmové společnosti, které měly s nouzovým stavem problémy, aspoň symbolickou částkou na režii firem, třeba sto tisíc korun. Ale místo toho jsem slyšela ministra kultury Lubomíra Zaorálka, jak vypráví, že se podpory dočkají společnosti, které v minulých třech letech uspěly v žádostech u Státního fondu kinematografie. Cožpak firmy, které úspěšné nebyly třeba už jen proto, že žánrově nejsou jejich projekty pro fond prioritní, ale přitom jejich filmy odvádějí do fondu povinné příspěvky, o daních do státní pokladny nemluvě, jsou snad méněcenné?“ zlobí se Šajmovičová.

Dát po pauze znovu dohromady jorkšíra, retrívra, výmarského ohaře, baseta, setra, stabyhouna a jezevčíky bude náročné podobně jako scény s turisty na klatovské Černé věži, ale na druhou stranu obvyklé šachy kolem herců, kteří odjíždějí z natáčení do divadla, zřejmě odpadnou.

 „S herci až na pár výjimek zatím v našich nových termínech problém nenastal, většinou ještě na začátku června nemají představení. Zřejmě proto, že nynější opatření omezují divadla v plnohodnotném provozu, takže se jim nevyplatí hry nasazovat,“ míní.

Další možné komplikace, natož posun prací na podzim už producentka vůbec nepřipouští. „Pokud se během léta podaří – a musí se podařit! – natočit onu masovou scénu s pejskaři a jejich svěřenci, budeme hotoví. Start máme plánovaný na začátek ledna 2021, ovšem bude ještě zajímavé, jak se nakupí premiéry plánované s posunutými,“ odhaduje Šajmovičová, že na podzim a v zimě bude v kinech plno. Tedy novinek; jestli i diváků, je ve hvězdách.