RECENZE: Dva kovbojové na jednom seriálovém hřišti Poldu oslabují

Do premiérové čtvrté řady vstoupil titulní hrdina seriálu Polda naštěstí stále mile nekorektní, ale vyměnili mu parťáka, namísto svého protipólu dostal vlastní mladší otisk. A to není zrovna šťastná cesta.

Policejní tandemy se tradičně budují na silném kontrastu. Pokud jsou oba kriminalisté podobně založení, v případě pokračování Poldy furiantsky ležérní rebelové, vzájemné jiskření se nutně oslabí.

Navíc jedno hřiště uživí dva povahově blízké kovboje jen tehdy, pokud jsou jejich představitelé herecky rovnocenní, což tady neplatí. Zatímco David Matásek coby policista z jiných časů, který po zranění strávil dlouhá léta v kómatu, vyzařuje frajerskou náturu naprosto přirozeně, nováček série Vladimír Polívka ji zatím pouze vystavuje na odiv.

Po jeho předchůdci, sucharském slušňákovi dbalém předpisů a bontonu v podání Igora Orozoviče, se zkrátka bude stýskat, třebaže mu tvůrci na rozloučenou připravili dojemně zábavné zmatky nastávajícího otce. O to větší zátěž výrobce humoru čeká Matáska. 

Motiv veterána, který se z přírodní samoty vrací zpátky do akce, je sice obehraný, ale člověk pookřeje, jakmile se vynoří na scéně coby bezmála hollywoodský zálesák se sekyrkou a pastí na nezvané hosty, s nekonvenčními vyšetřovacími metodami včetně útoku humrem a kontroverzními výroky. 

V restauraci na otázku, zda má rezervaci, odvětí: Jsem snad indián?! V dalších dílech třeba při setkání s pohlednými lesbami zalituje: Taková škoda! Dojde i na interní žertík v podobě režiséra Špinara.

Z úvodních tří epizod Poldy IV jinak vysvítá, že se nemění ani minulé plusy projektu v čele s Matáskem, ani minusy, ke kterým patří zejména postava policejní psycholožky. Nadále se zdá, že nikdo na světě nemá méně práce než usedlá kráska v podání Jany Kolesárové.

Polda IV

55 %

Režie Jaroslav Fuit, hrají David Matásek, Vladimír Polívka, Igor Orozovič, Ondřej Pavelka, Jiří Vyorálek, Jana Kolesárová

Kinobox: 59 %

IMDb: 7.0

Také zápletky jednotlivých případů kolísají, i když po slabém prologu přijde nápaditější vražda hřebíky, zloděj Jánošík, jenž zásobuje domovy důchodců herními konzolemi, či prostředí luxusní kliniky ve třetím dílu, kde už noví parťáci dospějí k opileckému sdílení údělu mužských ztroskotanců.

Obdobně režii sedí spíše situační komika než temné scény ohrožení, kde se polopaticky opakují dramatická hudba, ozvěna zlověstných kroků a detail pistole. Ale základní koncept i jeho nositel, vesele vzdorující diktátu moderní doby, stále ještě drží Poldu v daném žánru nad průměrem.