Anna Polívková coby matka samoživitelka odjede se synkem na Vánoce do Tater, kde potká Martina Dejdara čili člena horské služby, žijícího pro změnu jen s dcerkou. Jak to asi může dopadnout?
Jistě, příběh jim musí klást protivenství. Ona razí biostravu, on otvírá konzervy; navíc horal má bratra svůdníka a jeho dočasná nájemnice zase starostlivou maminku, kterou od inspekční cesty za dcerou a vnukem musí krkolomnými triky zdržovat tatínek v podání Bolka Polívky.
Ale na tuctové zápletky už si člověk zvykl, dokonce i na hromadné bojové nasazení sponzorských značek. Zato dvě trestuhodné položky se při nejlepší vůli přehlédnout nedají. Jednak málo využité vysokohorské scenerie, kde jediná dramatičtější cesta vichřicí vyústí do nepopsatelně hluché pointy, jednak scénář, v němž autorské trio včetně režisérky Lenky Kny bezostyšně opisuje snímek Jak vytrhnout velrybě stoličku.
A to včetně chlapcova otužování, výuky lyžování nebo takřka doslovných scén, kdy školák nadšený chlapským vzorem sní o profesi horského záchranáře, zatímco hysterická matka ječí, že jí chce syna při adrenalinovém sportu zabít.
Nicméně klíčová odlišnost spočívá v tom, že na rozdíl od legendy se její nápodobě silně nedostává vtipu. Městská mondéna, která padá pod tíhou růžových kufrů a neumí ani zatopit, je už obnošená stejně jako souboj pojídačů lišejníků s milovníky slaniny, z něhož film vytěží jedinou milou anekdotu o masovém hrobu veganů.
Ústřední pár sice potí krev, aby vykřesal zdání romantického jiskření, Polívka zase hravě předvádí čivavu v křeči, ale na komedii je to zoufale málo. Že se v Ženské na vrcholu prakticky nic neděje, zkoušejí řemeslně zakamuflovat solidní kamera a střih, přestože nemají z čeho vařit a současně plní zadání, aby veškerá investorská loga zářila v plné parádě.
Naštěstí Ženská na vrcholu není tak tklivě srdceryvná jako režisérčin předešlý film Přijde letos Ježíšek?, ovšem i ve srovnání s ním lze přihodit v hodnocení jen pár procent.
Za to, že herci při natáčení zjevně vymrzli na kost, a za připomínku Jacka Nicholsona vraždícího v horském hotelu v Osvícení. I když letmá citace probudí vedle divákova úsměvu především nostalgický stesk po skutečné filmařině.
