Sám Troška svou novinku pojmenoval „omalovánková“ čili záměrně taková, „kde je všechno hezké, lidi i krajina“. V tomto ohledu se trefil, po úvodní pekelné pyrotechnice začne s následnou pozemskou poutí nešikovných čertů kamera Davida Ployhara líbivě kouzlit.
Zlaté lány, zelené lesy, temné skály, čisté rybníky, přívětivá stavení a snad v každém záběru zvířata: kozy, ryby, káčata, koně, papoušek. Prostě idyla plná písní, kterou ještě na pohled umocňují příjemně starosvětské, jednoduché triky. Ovšem obsah už je slabší, hraje se folklorní melodrama plné krojovaných slz, kterak dívku zamilovanou do čeledína chtějí provdat za jiného; dětská Maryša se zpěvy.
Čerti se vytratí, jejich představitelé Jakub Prachař a Dominick Benedikt totiž kvůli četnému převtělování do různých pokušitelů s jinými hereckými tvářemi ani nemají šanci stát se vůdčím tandemem jako duo ve vánoční pohádce Nejlepší přítel, natož v Andělu Páně. Kromě dětinského hihňání nemají vlastní osobnost, působí spíš jako moderátoři.
Veškerá protivenství se dlouho odehrávají na konverzační půdě, teprve ve finále se prosadí trocha situační akce. A herecky je to bída s nouzí. Lépe se tradičně vede zlosynům, Karel Dobrý by v Luciperovi jiskřil, kdyby nemusel každou větu čertvíproč zakončit vlkodlačím bafáním, Radek Holub mile karikuje hříšnou duši.
Zato milenci čili Sára Sandeva a Richard Jaroslav Müller se chovají strojeně jako z prvorepublikových romancí. Takže více než o jejich osud se divák strachuje o nebohé kachňátko, které hrdinka neustále tak lyricky muchlá.
