Dánský seriál Výkřik bez ozvěny, který sbíral ceny od Göteborgu po Curych a v úterý začíná na stanici Skylink 7, spojuje téma domácího násilí s kriminální záhadou. Přičemž „detektiv“ s průkazem sociální služby, kterého hraje Bjarne Henriksen známý z Rodinné oslavy či Honu, je rozšafný postarší pantáta; žádný ostrostřelec, zato buldočí vytrvalec.
Nicméně není to herecký profesionál, nýbrž obě děti, Flora Ofelia Hofmann Lindahlová a Noah Storm Otto coby její mladší bratr, kdo svým projevem v bolestných situacích přidává seriálu na působivosti. Ať už u rodinného stolu, nebo ještě výmluvněji bez dospělých, při sdílení vlastních malých tajemství.
Vyprávění se rozbíhá ve volném tempu od výslechu k výslechu, od šetření k šetření včetně policejních prověrek, proč se navenek bezúhonná rodina tak často stěhuje, či dočasného pobytu obou nezletilých hrdinů v pěstounském domě.
Rozměr osmi epizod však zápletku zbytečně rozředí, zvláště když od úvodních náznaků divák vytuší, která z možných variant se ve finále prokáže.
Navíc kolem Henriksenovy postavy se nabalují klišé ve stylu posledního poctivého policisty, který, ač z případu odvolán, pokračuje dál na vlastní pěst. Přidá se rovněž pár obehraných pouček typu „Žij svůj vlastní život“ nebo „Všichni jsme měli těžké dětství“.
Nicméně dusno v rodině se stupňuje, prvotní nejednoznačnost charakterů jednotlivých členů domácnosti se vyostřuje a v závěru už se hraje skutečný thriller, jehož účinek ještě násobí přítomnost malých svědků. Svým způsobem tak Výkřik bez ozvěny vytváří polemiku s rovněž dánským Honem, který je však nejen filmařsky odvážnější.
