RECENZE: Když Věře Bílé zbyly jen cigarety, vánoční pohádky a metal

Známá romská zpěvačka chystá velkolepý rockový comeback. Před turné v Norsku však přijde šok, který z dokumentu Poslední naděje Věry Bílé dělá skoro detektivku.

To si opravdu nevymyslí ani Hollywood! Nečekaná pointa snímku Poslední naděje Věry Bílé, jehož premiéru večer odvysílá ČT2, znamenala pro zpěvačku sice tvrdou ránu do zad, ale pro dokumentaristy Davida Vondráčka s Romanem Šantúrem pravé požehnání.

Protože smutná groteska tak zčistajasna našla i jiného bořitele hrdinčiných snů než zpěvačku samu.

Kdysi slavná hvězda – dokument připomíná slova hudebního kritika Vladimíra Vlasáka, že v zahraničí byla Věra Bílá známější než Lucie Bílá – kdysi zpívala v Bílém domě či vyprodala pařížskou Olympii. Předloňský Štědrý večer ji zastihne na ubytovně: chudou, osamělou, sebelítostivou. Peníze naházela do automatů, manžel jí zemřel, syn se předávkoval drogami, zbyly jí jen cigarety a vánoční pohádky v televizi.

Že by jen další výprodej marnosti? Vůbec ne, počátkem následujícího roku už Věra Bílá zase nahrává a její rozpoložení se pohybuje na horské dráze. Na jedné straně má zase cíl, dokonce „novou rodinu“, kterou zosobňuje Dušan „Džino“ Čonka, kapelník skupiny propojující romské motivy s tvrdým rockem. Ale na druhé straně se právě stylu jeho muziky bojí a je to znát, na hlasu i na prožitku. Ani nemusí vysvětlovat, že pro ni světová muzika skončila se jmény Beatles či Bee Gees, a jakkoli dává novému kamarádovi najevo oddanou příchylnost – „jeho manželka mi kupuje bonbony“, společnou hudební řeč hledají mimo čistý romský folklor ztěžka.

V nevtíravém svědectví o možná poslední šanci Věry Bílé se postupně Čonka probíjí do popředí. Hrdě předvádí své soukromí, své dcery, svou firmu. A posiluje dojem bezmocného spasitele. „Co se jí líbí, to dá, co ne, to nedá,“ popisuje zkoušky s Bílou, která podle něj nemá kázeň: „S ní to prostě nejde!“ Ona zas tvrdí, že ji Čonka znervózňuje, a raději šermuje vzpomínkami na zářivou minulost, jimiž však nynějšího kapelníka neoslní.

Dabingovat Funese

Znovu se zdá, že pro nositelku sebezkázy není návratu. Teskný sebeklam vede k muzikantskému rozchodu, příští zastávkou Bílé je nemocnice, kde však znovu překvapí: přizná vlastní chyby, dokonce se v bizarní scéně pokorně omluví, sny o koncertování se opět vzkřísí, rýsuje se zahraniční vystoupení.

Poslední naděje Věry Bílé

70 %

Česko, 2018, 52 min

Režie: David Vondráček, Roman Šantúr

Scénář: David Vondráček

Kamera: Roman Šantúr

Hrají: Věra Bílá

Načež přijde onen úder odjinud, který způsobí přelévání diváckých sympatií, a byť působí jako osudová nahodilost, pod jeho účinkem se začnou spojovat zdánlivě nepodstatné předešlé střípky do jiných, náhle výmluvných souvislostí.

Dokument Poslední naděje Věry Bílé by však obstál i bez zásahu shůry. Je dojemný, ale ne sentimentální, zábavný, ale nikoli jízlivý – mimochodem v něm zazní češtinářské lahůdky typu „dabingovat Funese“. A v neposlední řadě stále obsahuje chvíle, kdy Bílá zazpívá a člověk tají dech. Ano, platí tu postřeh, že „dá jen to, co se jí líbí“, ale není to tak vlastně naprosto v pořádku?