To si opravdu nevymyslí ani Hollywood! Nečekaná pointa snímku Poslední naděje Věry Bílé, jehož premiéru večer odvysílá ČT2, znamenala pro zpěvačku sice tvrdou ránu do zad, ale pro dokumentaristy Davida Vondráčka s Romanem Šantúrem pravé požehnání.
Protože smutná groteska tak zčistajasna našla i jiného bořitele hrdinčiných snů než zpěvačku samu.
Kdysi slavná hvězda – dokument připomíná slova hudebního kritika Vladimíra Vlasáka, že v zahraničí byla Věra Bílá známější než Lucie Bílá – kdysi zpívala v Bílém domě či vyprodala pařížskou Olympii. Předloňský Štědrý večer ji zastihne na ubytovně: chudou, osamělou, sebelítostivou. Peníze naházela do automatů, manžel jí zemřel, syn se předávkoval drogami, zbyly jí jen cigarety a vánoční pohádky v televizi.
Že by jen další výprodej marnosti? Vůbec ne, počátkem následujícího roku už Věra Bílá zase nahrává a její rozpoložení se pohybuje na horské dráze. Na jedné straně má zase cíl, dokonce „novou rodinu“, kterou zosobňuje Dušan „Džino“ Čonka, kapelník skupiny propojující romské motivy s tvrdým rockem. Ale na druhé straně se právě stylu jeho muziky bojí a je to znát, na hlasu i na prožitku. Ani nemusí vysvětlovat, že pro ni světová muzika skončila se jmény Beatles či Bee Gees, a jakkoli dává novému kamarádovi najevo oddanou příchylnost – „jeho manželka mi kupuje bonbony“, společnou hudební řeč hledají mimo čistý romský folklor ztěžka.
V nevtíravém svědectví o možná poslední šanci Věry Bílé se postupně Čonka probíjí do popředí. Hrdě předvádí své soukromí, své dcery, svou firmu. A posiluje dojem bezmocného spasitele. „Co se jí líbí, to dá, co ne, to nedá,“ popisuje zkoušky s Bílou, která podle něj nemá kázeň: „S ní to prostě nejde!“ Ona zas tvrdí, že ji Čonka znervózňuje, a raději šermuje vzpomínkami na zářivou minulost, jimiž však nynějšího kapelníka neoslní.
Dabingovat Funese
Znovu se zdá, že pro nositelku sebezkázy není návratu. Teskný sebeklam vede k muzikantskému rozchodu, příští zastávkou Bílé je nemocnice, kde však znovu překvapí: přizná vlastní chyby, dokonce se v bizarní scéně pokorně omluví, sny o koncertování se opět vzkřísí, rýsuje se zahraniční vystoupení.
Poslední naděje Věry BíléČesko, 2018, 52 min Režie: David Vondráček, Roman Šantúr Scénář: David Vondráček Kamera: Roman Šantúr Hrají: Věra Bílá |
Načež přijde onen úder odjinud, který způsobí přelévání diváckých sympatií, a byť působí jako osudová nahodilost, pod jeho účinkem se začnou spojovat zdánlivě nepodstatné předešlé střípky do jiných, náhle výmluvných souvislostí.
Dokument Poslední naděje Věry Bílé by však obstál i bez zásahu shůry. Je dojemný, ale ne sentimentální, zábavný, ale nikoli jízlivý – mimochodem v něm zazní češtinářské lahůdky typu „dabingovat Funese“. A v neposlední řadě stále obsahuje chvíle, kdy Bílá zazpívá a člověk tají dech. Ano, platí tu postřeh, že „dá jen to, co se jí líbí“, ale není to tak vlastně naprosto v pořádku?
