Kvůli pandemii několikrát odložený start vynesl akční špionážní sci-fi na mezinárodních trzích včetně Česka nakonec týdenní náskok před uvedením ve Spojených státech, což projektu za dvě stě milionů dolarů může díky spontánní divácké propagaci prospět.
Nolan je totiž londýnský rodák, jeho rafinovaný styl vzývají zejména evropští ctitelé, svou novinku točil v Estonsku, Dánsku či Itálii, takže označení hollywoodský – kromě peněz a hlavních herců – je vlastně jen humbuk, který premiéře předcházel. Včetně utajované zápletky, jež není nijak závratná ani originální.
Zaměstnance CIA zvaného prostě protagonista, kterého hraje John David Washington, si najme záhadná organizace jménem Tenet, aby zabránil ruskému oligarchovi čili Kennethu Branaghovi v rozpoutání hrozby větší než třetí světová válka. Napohled tuctová mise se však odehrává i mimo reálnou přítomnost, takže hrdina musí ovládnout umění „inverze času“.
A to je přesně Nolanova parketa: nejprve smyslové okouzlení dobrodružnou akcí podporované luštěním záhady, poté intelektuální odhalování brilantního mechanismu v pozadí. Sice nic přelomového, ale za současného úhoru kin konečně alespoň podívaná odpovídající ceně premiérové vstupenky.
Stavba snímku se inspiruje špionážní klasikou včetně bondovek, počínaje „vedlejší“ misí v úvodu přes pátrání po padouchových plánech s využitím krásky po jeho boku až po výbušné finále – včetně meditativního slovního průjmu v hodině dvanácté.
Prudké otevření patří teroru v kyjevské Národní opeře, následují improvizovaná mučírna mezi kolejemi či větrné mlýny na moři. Do vděčného střídaní prostředí zapadá i mile snobská epizodka s Michaelem Cainem coby zosobněním britského humoru, rytmus však udávají zejména akční sekvence: vesměs dlouhé, někdy jedinečné jako využití mrakodrapu, letadla či kamionů, jindy obehrané v čele s bitkou za pomoci kuchyňského náčiní.
Nolan chytře dávkuje napětí i pohledné prvky luxusu od jachty po plachtění, ovšem to patří k tradici každé pravověrné bondovky stejně jako důraz na „starou dobrou ruční práci“ během šarvátek. Mimo ně však John David Washington a Robert Pattinson coby ústřední tandem spasitelů lidstva zrovna moc neperlí, navíc pokaždé, když upachtěně vyluští další stopu, jim totéž někdo sdělí v holé větě.
Pak už se prakticky jen čeká na obligátní zvrat, v němž dojde i na bojová komanda, vrtulníky a miny, nicméně pro Nolana právě druhá půle, kde se inverze, čili obrácený tok dění konečně zhmotní, zjevně představuje klíčovou hračku, kvůli níž vlastně Tenet natočil. Libůstku, pokusnou laboratoř, dejme tomu tvůrčí výzvu, jak časovou inverzi ztvárnit – ovšem z pohledu diváků dvousečnou zbraň.
Neboť variace už viděného hrozí nastavováním a test kombinačních schopností již unaveného mozku může pro leckoho přijít pozdě, na druhé straně však dav Nolanových věrných půjde na Tenet opakovaně, aby zkontroloval každičký detail šarády.
Ostatní vezmou zavděk slušnou bondovkou a radou, která ve filmu zazní: „Nesnažte se to pochopit!“
