Před čtyřmi lety totiž vznikla originální italská tragikomedie Naprostí cizinci. Zrodila několik národních předělávek včetně německé, která nyní dorazila do našich kin a opakuje totéž; skoro doslova.
Kamarádi, kteří v dětství uzavírali pokrevní bratrství, se přátelí i jako dospělí, už se svými partnerkami a s vírou, že o sobě navzájem vědí všechno. Jenže zdánlivě neškodná hra, již stejně jako v původní verzi provází zatmění Měsíce, může během jediné noci všechny vztahy rozbít.
Nevadilo by, že se téměř celý děj odehrává kolem jednoho stolu; tuzemští Vlastníci to přece dělají také, přitom mají širší společenský dosah, jsou nápaditější, vtipnější – a kratší.
Nakonec by člověk nějak unesl i český dabing, který beztak televizně vystavěnému snímku Téměř dokonalá tajemství ještě dodává patinu seriálu. A dá se také pochopit, že v Německu se hojně chodilo na tamní herecké hvězdy.
Horší je, že humor trapasů či jízlivostí se příliš brzy zvrtne ve vážné debaty. Příměr „moralistická skupinová debata“, který v dialogu padne, přesně vystihuje tóninu filmu, dokonce by se dalo klidně mluvit o skupinové terapii, neboť veškerá odhalení směřují k očekávané pointě, že se vlastně mají vesměs rádi a bouřka jen vyčistí vzduch.
Ale vůbec nejvíc zamrzí doslovnost předělávky, včetně průpovídek typu „abychom nedopadli jako Barbie a Ken“ nebo kritiky mobilů „ty mizerné krámy ničí naše životy“. Inspirace cizím nápadem může být obohacující, tady se však opisuje, v podstatě jen překládá.
Téměř dokonalá tajemstvíRežie a scénář podle italské předlohy Bora Dagtekin, hrají Levi Eisenblätter, Florian David Fitz, Jella Haase, Karoline Herfurthová, Frederick Lau, Elyas M'Barek Hodnocení: 50 % |
O to více z německé verze ční kazatelský ráz melodramatu, kde se sice mezilidské dusno zahušťuje, avšak smích prchá před plačtivostí i korektností všeobecného přiznání.
A když se přes vyždímané detaily s prstýnkem dostaví přilepená dohra, leckoho už na postavách zajímá jediné: jak to, že po tom, co všechno vypili, sedají za volant?
