RECENZE: Chci tvé tělo. Téměř dokonalá tajemství, zato dokonale opsaná

V německé komedii Téměř dokonalá tajemství dá parta přátel při večeři na stůl mobily s dohodou, že veškeré hovory i zprávy budou sdílet. Ale hned první esemeska – Chci tvé tělo – napoví, že ze hry se stane výprodej pravdy. Bohužel ji známe.

Z filmu Téměř dokonalá tajemství | foto: Bontonfilm

Před čtyřmi lety totiž vznikla originální italská tragikomedie Naprostí cizinci. Zrodila několik národních předělávek včetně německé, která nyní dorazila do našich kin a opakuje totéž; skoro doslova.

Kamarádi, kteří v dětství uzavírali pokrevní bratrství, se přátelí i jako dospělí, už se svými partnerkami a s vírou, že o sobě navzájem vědí všechno. Jenže zdánlivě neškodná hra, již stejně jako v původní verzi provází zatmění Měsíce, může během jediné noci všechny vztahy rozbít.

Nevadilo by, že se téměř celý děj odehrává kolem jednoho stolu; tuzemští Vlastníci to přece dělají také, přitom mají širší společenský dosah, jsou nápaditější, vtipnější – a kratší.

Nakonec by člověk nějak unesl i český dabing, který beztak televizně vystavěnému snímku Téměř dokonalá tajemství ještě dodává patinu seriálu. A dá se také pochopit, že v Německu se hojně chodilo na tamní herecké hvězdy.

Horší je, že humor trapasů či jízlivostí se příliš brzy zvrtne ve vážné debaty. Příměr „moralistická skupinová debata“, který v dialogu padne, přesně vystihuje tóninu filmu, dokonce by se dalo klidně mluvit o skupinové terapii, neboť veškerá odhalení směřují k očekávané pointě, že se vlastně mají vesměs rádi a bouřka jen vyčistí vzduch.

Ale vůbec nejvíc zamrzí doslovnost předělávky, včetně průpovídek typu „abychom nedopadli jako Barbie a Ken“ nebo kritiky mobilů „ty mizerné krámy ničí naše životy“. Inspirace cizím nápadem může být obohacující, tady se však opisuje, v podstatě jen překládá.

Téměř dokonalá tajemství

50 %

Režie a scénář podle italské předlohy Bora Dagtekin, hrají Levi Eisenblätter, Florian David Fitz, Jella Haase, Karoline Herfurthová, Frederick Lau, Elyas M'Barek

O to více z německé verze ční kazatelský ráz melodramatu, kde se sice mezilidské dusno zahušťuje, avšak smích prchá před plačtivostí i korektností všeobecného přiznání.

A když se přes vyždímané detaily s prstýnkem dostaví přilepená dohra, leckoho už na postavách zajímá jediné: jak to, že po tom, co všechno vypili, sedají za volant?

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv