Polepšování Pyšné princezny na půdorysu sci-fi; tak se dá stručně shrnout novinka kin Princezna zakletá v čase, která namísto národní tradice chytá světácký vítr módní fantasy. Nicméně žánrový mix vcelku zvládá, a dokonce ani nevypadá tak chudě a ošuntěle, jak bývá u nás zvykem.
K principu časové smyčky proslavené zejména komedií Na Hromnice o den více – hrdinka zažívá den svých dvacátých narozenin, kdy se má naplnit dávná kletba, stále znovu a znovu – však trio scenáristů v čele s režisérem Petrem Kubíkem nic nového nepřidalo.
Z thrilleru Na hraně zítřka si půjčuje způsob, jak získaný čas využít k postupnému posilování bitevní taktiky proti nepříteli, nedávnou romanci Palm Springs zase připomíná metodou, kterak si nekonečné dny začít vychutnávat, objevovat vlastní chyby i klady jiných a pěstovat lásku.
Z čehož ovšem plyne setrvalá zrada takových příběhů, totiž takřka seriálová stavba plná opakování, vysvětlování, přesvědčování a dokazování. Bezmála dvouhodinová metráž je na pohádku přemrštěná, nemluvě o tom, že z konečného tvaru pak trčí spousta vyložené vaty.
Na druhou stranu nutno uznat, že některé obměny stejných situací jsou docela promyšlené a místy dokonce vtipné. Vůbec tam, kde se Princezna zakletá v čase blíží čisté komedii, přináší příjemnou podívanou – na rozdíl od kostrbatých okamžiků, kdy se její hrdinové pokoušejí filozofovat. Tehdy bohužel vyjdou najevo herecké limity nejen komparzu.
Představitelka titulní role Natalia Germani na dvacetiletou dívku nevypadá, zato zvládá protivnou jízlivost své postavy, díky níž se rodí vděčný humor – třeba když liliputí přírůstek v hradní stráži glosuje „Snižujeme stavy?“ Okázale přezíravým despektem pak vůbec nejvíce baví věcně rýpavá Eliška Křenková coby princeznina důvěrnice.
Jestliže zápletka opisuje od sci-fi, stylově film pošilhává dílem po rodinných fantasy typu Harry Potter, dílem po béčkových digitálních hororech, kde se prvoplánově dramatická hudba snoubí se zlověstnými hejny krkavců.
Umělohmotné strašení po vzoru hollywoodských černokněžníků vybavených počítačovou černou magií se vyznačuje podobně odvozenou manýrou jako neustálé kroužení kamerových dronů nad krajinou a nad hradem; zas a zas až do omrzení.
Ale znovu platí, že jiné tuzemské nápodoby už dopadly daleko hůř. S Kubíkovou generací zkrátka nastupuje pokolení, které má takzvaně „nakoukáno“, vyžívá se v trikových efektech a eklekticismus považuje za svého druhu vlastní tvůrčí manifest.
Pravda je, že na pohledné odvozeniny se pěkně dívá a že se mohou slušně prodávat za hranice. Ovšem pokud hledají jedinečnost, musejí se ctitelé českých pohádek nadále obracet k Andělovi Páně.
