Dokazuje jím, že výrok Sharon Stone, podle níž tu Streepová připomíná "neustlanou postel", byl míněn jako hluboká poklona, ba lichotka. Hrdinka Streepové totiž naplno přiznává svůj věk, nepředvádí nic umělého, maskovaného, přehnaně nalíčeného či úzkostlivě upravovaného. Nerozhodí ji ani rýhy, ani faldy, z přirozeného stárnutí činí přednost a energií vyloženě srší.
Nutno však dodat, že Alec Baldwin v roli exmanžela usilujícího o návrat jí to ještě usnadňuje. Zatímco postava Streepové vyzařuje vyrovnanost a kromě lehké nostalgie nad dospělými dětmi vylétajícími z hnízda se zdá nad věcí, Baldwinův hrdina je břichatý tatík budící ve vleku nové mladé ženy útrpnost. A herci sedí pozdní komika víc než někdejší urostlá hrdinská vážnost.
Kdy je sex víc sexy
Kontrast mezi nimi účinkuje stejně nakažlivě jako vzájemná důvěrnost lidí, kteří společně strávili kus života. Ta samovolně "naskočí" též po letech, když spolu po pár lahvích skončí opět v posteli, takže si k sexu mohou dovolit i zralý vědoucí humor. On spokojeně funí "Domove, sladký domove", ona se s neklidným žaludkem potácí do koupelny.
Příběh nehledá žádné originální stavební prvky, pouze protíná osudy ústředního páru v různých prostředích, přičemž dává Streepové možnost, aby uplatnila své bohaté výrazové reakce beze slov.
Třeba když po kouzelném výstupu na plastické chirurgii, kterou jinak "zásadně nesnáší", potká její hrdinka ve výtahu svého bývalého s celou jeho novou rodinkou a se zdravotním letáčkem prozrazujícím, jaké má trable. Nebo když při dámské jízdě sleduje náruživou debatu o vagině, kde se zralé dámy chichotají jako puberťačky.
Nicméně nejvíc baví komorní scény Streepové s Baldwinem, kde oba zvládají rychlé skoky od slz k smíchu a naopak. Škoda jen, že režisérka Nancy Meyersová považovala za nutné, aby exmanželé svůj tajný druhý románek nejen bláznivě naplno prožívali, ale také dlouze a zodpovědně rozebírali.
Pár povzbudivých vteřin o něm žertují – Proč je teď sex víc sexy? – a nekonečné minuty jej pak s plnou vážností řeší.
Bezpečí kuchyně
Kromě sklonu k žvanivosti vadí banální citové vydírání prostřednictvím výjevů pospolité rodiny u velikého stolu, kde je ona vzornou matkou a on vyděděncem, který je kdysi kvůli jiné opustil.
Navíc film povadne, kdykoli se plátno zalidní dalšími postavami. Hrdinčin nový nápadník, jejž hraje Steve Martin, překvapí matnou usedlostí a bezbarví mladí – kromě filmového zetě Streepové – tu postávají opravdu jen do počtu, aby rozumně přihlíželi eskapádám svých nerozumných rodičů.
Naštěstí pocit příjemně stráveného času převažuje. Film Nějak se to komplikuje se zřejmě nestane vyhledávanou kratochvílí teenagerů, ale má sympatickou uvolněnost a sebeironii dospělosti.
Nechová se úzkoprse, ale vždycky si zachovává zdravý vkus; dokonce i při něžném padesátnickém striptýzu v hotelu, kde přijdou ke slovu "erární" župany, sdílení televize a debata s lékařem o hrdinčině údajné zálibě ve spermatu.
A když se vrátí uvážlivé analýzy neuváženého vztahu, vykoupí je většinou milý hravý detail – jako ve scéně s marihuanou, kde rozevlátě veselá hrdinka Streepové upřímně žasne: "Nevím, co s tou trávou za těch třicet let udělali, že je tak silná!"
Ano, je to pokaždé znovu Streepová, kdo unavený motor vlídné romantiky vytáhne zpátky do obrátek. Mimochodem podobně jako ve filmu Julie a Julia má její hrdinka opět kuchařskou průpravu (a šarm) z pobytu v Paříži a opět tu vášnivě peče, vaří a zdobí. Ale k herečce to sedí – pocit zázemí, jistoty, pohody a požitku jako u maminky v kuchyni.
Tvůrci měli dost odvahy zamítnout předvídatelný závěr, ale ne už dost na to, aby vynechali velký shrnující monolog a všeobecné objímání. Film tak ve finále shodili na poctivých šedesát procent hodnocení, i když díky Streepové by mu ani sedmdesátka rozhodně neublížila.
